» Jeden odborový kus pořád dokola: žadonění o respekt a strašení, jemuž nikdo nevěří

… další představení, kategorie divadelní klasika. Jeho autoři dělají jeden remake onoho kusu za druhým. Zvonilo se už potřetí, takže ticho, opona jde nahoru:

„Lidé už jsou tak naštvaní, že bych byl nerad, aby to vykrystalizovalo v nějaké větší akce. Tomu já se budu do poslední chvíle bránit.

(…)

Já jsem jenom řekl, že pokud by ten marasmus, který někdo zavinil, a nebyla to Rusnokova vláda, měl pokračovat dál, tak že by se mohlo stát, že skutečně lidé přistoupí k jiným akcím. A my je plně podpoříme. V jaké formě, to zatím říkat nebudu.“ (rozhovor předsedy ČMKOS Jaroslava Zavadila pro Týden, 26. července 2013)

Ne, Zavadil zřejmě není tak mimo realitu, aby si skutečně myslel, že pracující mají na „nějaké větší akce“. Bohužel nemají, své materiální zájmy naneštěstí spíš házejí do žita anticiganismem a voláním po přísnosti na chudé, než aby je bránili na pracovištích. Jejich třídní demobilizace přitom souvisí i s přístupem odborů, které vždy dávaly přednost „uznalým“ šéfům před bojovnými zaměstnanci, vyjednáváním před bojem (dokonce i v době boomu taženého přímými zahraničními investicemi po roce 2001, kdy byl v Česku nedostatek pracovní síly, kdy situace nehrála firmám tak do karet jako dnes a zaměstnanci měli víc objektivních trumfů v rukávu) a jimž šlo vždy spíš o kredibilitu před vládou a šéfy než o kredibilitu před lidmi z pracovišť. Odborů, jejichž představitelé se v minulých letech několikrát pochlubili, že v tom či onom podniku „zabránili sociálnímu střetu“, „divoké stávce“ či „nepokojům“ – rozuměj obraně materiálních zájmů na pracovištích, při níž by se lidé mohli leccos naučit, a v době vládních útoků na životní standard pracujících by se jim to zatraceně hodilo (v tomhle divadle nescházel part například šéfa odborů v OKD Rekultivace Dušana Otaševiče). Odborů, které fungují tak, že na mnoha pracovištích lidé ani nevědí, ve kterých dveřích tamní odbory sídlí. Nevědí, protože jim k tomu odbory prostě nedaly důvod. Odborů, které byly příliš často velmi ohleduplné a chápavé k potřebám firem (svých partnerů pro jednání) – zatímco to, co pracující potřebují, je „egoistické“ a bezohledné prosazování vlastních zájmů (tak jak to dělají firmy), ať to stojí zaměstnavatele, co to stojí.

Zavadil jen doufá (mylně), že jsou mimo realitu šéfové a politici a že když už se nenechají zastrašit jeho kolovrátkovými odborovými „pohrůžkami“ (které odbory nedokázaly nikdy realizovat), snad možná budou slyšet aspoň na tajuplným hlasem servírované hrozby „nějakými většími akcemi“ zdola, mimo státní zprostředkovatelské kanály, v nichž se odbory zabydlely.

A zároveň vládě vzkazuje: Pokud nás nebudete brát vážně, k oněm mysteriózním nekontrolovatelným erupcím může dojít. Měli byste si, panečku, odborů vážit: když nám uděláte pár ústupků, můžeme nebezpečným výbuchům vzteku lidu předejít a zajistit vám, že situace bude pod kontrolou. Potřebujete nás, ti lidi dokážou být bez odborů nevyzpytatelní, uznejte to, jednou bychom se vám mohli hodit… no tak, pár ústupků, p-r-o-s-í-m!

Bože, jak ponižující rétorický part. Zavadil jím vlastně říká: „Chápu, že se vláda a šéfové nebojí nás, ostatně, kdy jsme jim dali jako odbory na frak? Třeba je však aspoň trochu vyděsí, když budeme strašit vymyšleným strašidlem lidového hněvu…“

A pro případ, že by se vládní politici, kteří během všech odborových protestů ukázali, že jim síla a mobilizační potenciálů odborů nestojí ani za milimetr ústupků a ani za jednu vrásku na čele, nepopadali za břicho hned v polovině rozhovoru, sahá Zavadil po svém oblíbeném evergreenu, jímž u milovníků parodií na boj za zájmy pracujících boduje už léta – ano, správně: „Něco chystáme, ale nemůžu říct co, tak velké to bude!“

Bubububu.

Opona padá, nejmohutnější potlesk zní z VIP lóží.

Velmi neúplný výběr z mnohem delšího odborového playlistu:

„Jsme připraveni jít do takových akcí, které tato země ještě nezažila, zaznělo na následné tiskové konferenci.“ (denikreferendum.cz, 6. října 2010; země slibované akce nezažila ani poté, co zažila odborové ostře varovné prohlášení)

„Mám informaci, že v jednom velkém průmyslovém podniku již uvažují, že přímým přerušením práce podpoří stávku,“ poznamenal Středula, o jaký podnik se jedná, však neřekl. »Stávka je varování vládě před dalšími kroky,« pohrozil odborář.“ (novinky.cz, 24. listopadu 2010, před stávkou ve veřejném sektoru, kterou žádný, ani velký, ani malý průmyslový podnik nepodpořil)

„Koalice dopravních odborových svazů prohlašuje, že je připravena vyhlásit a uskutečnit generální stávku společně s ostatními odborovými organizacemi v České republice.“ (předseda Odborového svazu dopravy Luboš Pomajbík, 23. června 2011; Pomajbík byl připraven učinit ostré a brutálně varovné prohlášení, to však bylo vše)

„Demise, nebo protesty v regionech a možná i generální stávka. Dopravní odbory chtějí demonstrace přesunout do regionů, předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek na Václavském náměstí volal dokonce po generální stávce, která by paralyzovala celé Česko.“ (ceskatelevize.cz, 21. dubna 2012; ani tohle ostré prohlášení vládu k demisi překvapivě nedotlačilo, nekonala se ale ani realizace odborové výhružky)

„Odboráři vyhlásili na 22. května sněm, po kterém bude následovat kombinace několika dalších protestních akcí. »Průvodem na úřad vlády budeme protestovat proti současné vládě,« oznámil předák ČMKOS Jaroslav Zavadil. Sněm má mimo jiné právo vyhlásit generální stávku. Termín jejího konání však odboráři odmítli sdělit, jasno bude až 22. května. Podle informací z jednání jsou ve hře různé varianty včetně generální stávky. Tak ale předáci připravovanou akci nenazývají. Pojmenovali ji »celostátní stávkový protest«. Zvažují prý jeho konání před prázdninami, ale i po začátku školního roku.“ (lidovky.cz, 4. května 2012)

„Další celostátní protesty budou následovat v červnu. Mělo by jít o využití nejrůznějších protestních forem. »Netradičnost spočívá v tom, že se zkombinuje několik forem protestu v jeden,« dodala Jana Kašparová, mluvčí iniciativy STOP Vládě. Podle Luboše Pomajbíka, předsedy Odborového svazu dopravy je stávka výsadou zaměstnanců, do akcí se ale chtějí zapojit i nezaměstnaní. »Vláda se chová dále naprosto nehorázně, nevidíme důvod proč ustupovat,« vysvětlil předseda, nevylučuje jakoukoliv formu ani délku protestů.“ (eurozpravy.cz, 4. května 2012; ne, žádná série protesů ani „celostátní stávkový protest“ Českem neotřásl)

„Odboráři z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) nehodlají navštěvovat jednání tripartity, ale plánují další protivládní protesty, které budou větší a radikálnější než sobotní demonstrace v Praze. Šéf ČMKOS Jaroslav Zavadil ve středu oznámil po jednání odborů. Jak by radikálnější protesty mohly vypadat, není zatím jasné. Někteří odborářští předáci již delší čas hovoří o možnosti uspořádání generální stávky. Zavadil ve středu bez dalších podrobností uvedl, že připravované protesty »budou vládu bolet«.“ (novinky.cz, 25. dubna 2012; nezdá se, že by vládu něco zabolelo, žádné „radikálnější protesty“ nakonec nikdo nezaznamenal)

„Do konce června vyhlásí odbory stávku proti vládě. Podle předáka ČMKOS Jaroslava Zavadila půjde o vyvrcholení série protestů. Jak bude akce velká a nakolik omezí život obyvatel, odmítl říci. Protest bude vládu bolet, je si ale jistý Zavadil. (…) »Bude to série akcí, která by měla vyvrcholit tím, co bylo dříve řečeno. Naším cílem je, abychom se dohodli na formě všeobecné stávky,« prohlásil šéf odborů Jaroslav Zavadil. »Ta by měla proběhnout do konce června.« (idnes.cz, 27. dubna 2012, žádná všeobecná stávka neproběhla)

„Předáci Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) se dnes dohodli, že pokud vláda neustoupí od reformních záměrů, se kterými odbory nesouhlasí, nejspíš na podzim přistoupí ke generální stávce. (…) »U veřejnosti politici provokují generální stávku. A byl bych rád, kdyby toho rychle zanechali, protože si vůbec neuvědomují, co to znamená a jaké to může mít důsledky,« přidává se šéf Odborového svazu KOVO Josef Středula. »Pokud se nedostaneme k dohodě, tak půjdeme třeba i do generální stávky,« vyslovila podporu Zavadilovi i šéfka Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. Podrobnosti o své strategii nechtěli předáci zatím prozradit. Podle šéfa odborového svazu KOVO Josefa Středuly konkrétní termíny případných akcí nejsou stanoveny. V příštích týdnech je chtějí připravovat a spustí je, pokud vláda či sněmovna nevezme na jejich připomínky k reformním opatřením ohled.“ (ceskatelevize.cz, 22. června 2011; vláda bezostyšně ignorovala i tohle ostré prohlášení, odbory pro změnu odignorovaly výmluvnou vládní ignoraci i svůj slib)

„Cílem stávky je vyjádřit hlubokou nespokojenost a nesouhlas s politikou vládní koalice. 27. záři 2012 ve 12.00 hodin je našim dnem »D«.“ (prohlášení Bohumíra Dufka, šéfa Odborového svazu pracovníků v zemědělství – Asociace samosprávných odborů, 4. září 2012; později den „D“ změnil písmenko a nikoli bez trapnosti se pokorně vrátil malému „d“ – odbory stávku odvolaly)

„Odborové organizace kvůli nedostatečné podpoře odvolaly generální stávku, která byla původně plánovaná na 27. září. Předseda Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumír Dufek ale ve středu agentuře Mediafax potvrdil, že generální stávka se konat bude. A to 28. října nebo během listopadu.“ (parlamentnilisty.cz, 26. září 2012, žádná generální stávka neproběhla)