Karel Kosík: Dialektika konkrétního

Na webu Antifašistické akce vyšel minulý týden zajímavý rozhovor s Andrejem Grubačićem. Kromě kupy odkazů na naše oblíbené autory (open marxism, E. P. Thompson, Fernand Braudel… a samozřejmě Karl Marx) jsme v něm ocenili taky zmínku o tom, že se Grubačić rád vrací k práci českého marxistického filosofa Karla Kosíka Dialektika konkrétního. Vidíme to podobně, a proto tuto knihu, poprvé vydanou v roce 1963, přinášíme v roce 2012 v elektronické podobě. Pokračovat ve čtení „Karel Kosík: Dialektika konkrétního“

Rudá hlídka hovoří: k historii Dělnického výboru v továrně Magneti Marelli

Hnutí, které se přehnalo v letech 1968 až 1979 Itálií, bylo nejsilnějším vyjádřením dělnické autonomie po druhé světové válce. Bylo zakořeněno na pracovištích, ale zasáhlo celou společnost, spojovalo praktickou kritiku konkrétních aspektů vykořisťování na pracovišti (a boj za vyšší mzdy či nižší pracovní tempo) s obecnou kritikou diktatury kapitálu (námezdní práce jako takové), dospělo, v různé míře, ke kritice státu, náboženství i patriarchální rodiny, odmítlo „dělnické“ politické strany i odbory, dotklo se otázky násilí. Dělnická třída tehdy odmítla být motorem kapitalistického rozvoje a nastoupila cestu k tomu, stát se motorem jeho zničení. V závěrečné fázi tamního hnutí, v druhé polovině sedmdesátých let, byl jeho centrem milánský region a jeho nejpokročilejším pilířem Dělnický výbor v továrně Magneti Marelli. Jeho historii dokumentuje kniha italského historika Emilia Mentastiho La Guardia Rossa Racconta (Rudá hlídka hovoří), kterou do francouzštiny přeložila skupina Mouvement Communiste a vydalo nakladatelství Les Nuits Rouges. Přinášíme předmluvy překladatele a autora, které aspoň v kostce vypovídají o dění v továrně i hnutí jako celku. Pokračovat ve čtení „Rudá hlídka hovoří: k historii Dělnického výboru v továrně Magneti Marelli“

Úvodní poznámky k „hnutí lidových shromáždění“

Řecko zažilo koncem června dvoudenní generální stávku a hnutí shromáždění na náměstích. Přinášíme postřeh z pera tamní skupiny Ta Paidia Tis Galarias. Pokračovat ve čtení „Úvodní poznámky k „hnutí lidových shromáždění““

Kórejskí militanti odsúdení na podmienečné tresty

V januári sme informovali o prípade ôsmich komunistov z Aliancie socialistických pracujúcich Kórey (SWLK), ktorí čelili perzekúcii za pro-robotnícke aktivity, okrem iného v súvislosti so štrajkom v Ssangyong Motors. Devätnásteho februára bol v procese vynesený rozsudok.

Za porušenie Zákona o národnej bezpečnosti odsúdili Oh Se-cheola (zakladajúceho člena SWLK a emeritného profesora), Yang Hyo-sika, Yang Joon-seoka a Choi Young-ika na odňatie slobody na jeden a pol roka s trojročným podmienečným odkladom a pokutou vo výške 500 000 kórejských wonov (zhruba 320 € alebo 7700 Kč). Pokračovat ve čtení „Kórejskí militanti odsúdení na podmienečné tresty“

Urgentní výzva: Osm dělnických militantů z Jižní Koreje čelí trestu 5 až 7 let ve vězení

Osm militantů z Aliance socialistických pracujících Koreje, skupiny, která se podílí na dělnických konfliktech v jihokorejské industriální oblasti Ulsan, čelí hrozbě vysokých trestů ve vězení. „Moc nevěřím v účinnost takovýchhle písemných protestů, v tomhle případě ale snad mezinárodní zájem bude mít dopad na konečný rozsudek nad těmito militanty,” píše americký levý komunista Loren Goldner, který se skupinou spolupracuje.

Loni třetího prosince požádal u soudu pro ústřední oblast Soulu státní žalobce o trest ve výši 4 až 7 let ve vězení pro dělnické militanty (mezi něž patří Oh sei-chull, Yang Hyo-seok, Yang Joon-seok, Choi Young-ik, Park Joon-seon, Jeong Won-hyung a Oh Min-gyu a Nam-goong Won) z Aliance socialistických pracujících Koreje (SWLK), revolučně socialistické skupiny. Pokračovat ve čtení „Urgentní výzva: Osm dělnických militantů z Jižní Koreje čelí trestu 5 až 7 let ve vězení“

Konec auta

Ekonomická krize zdůraznila, jak velký význam má pro kapitál automobilový sektor. Článek z německého magazínu Wildcat se na auta a jejich výrobu dívá z širšího kontextu. Všímá si nejen změn uvnitř výroby (outsourcing, flexibilizace, robotizace…), které měly rozbít velké provozy s početnou (a pro šéfy nebezpečnou) koncentrací dělníků na jednom místě, dělníky separovat v menších firmách a postavit je do vzájemné konkurence a šetřit na nákladech. Věnuje se i rozporu mezi výrobou aut a životním prostředím a upozorňuje, že autu dochází dech i jako symbolu svobodu, individuality a rychlosti, který z něj před sto lety kapitál učinil. Anglická verze článku je na stránkách magazínu Wildcat zde: The End of the Automobile. Pokračovat ve čtení „Konec auta“

V kritických a dusných časech

Další text skupiny Ta Paidia Tis Galarias se vztahuje k událostem na řeckých ulicích 5. a 6. května. Nenaznačuje tak bohužel, zda je odpověď proletariátu v Řecku tak rázná na pracovištích jako na ulicích. Přináší však hrubou reflexi anarchistického insurekcionismu a tvrdí, že je k otázce násilí třeba přistoupit bez jeho fetišizace a adorace, které se právě povstalecká tendence dopouští. Pokračovat ve čtení „V kritických a dusných časech“

Poslední sbohem našemu příteli

Ve čtvrtek 25. března zemřel v Paříži po dlouhé a těžké nemoci Daniel (Bill), člen skupiny Mouvement Communiste, který pro nás díky svým zkušenostem a elánu znamenal hodně. Bylo mu 68 let. Tahle slova zazněla na jeho pohřbu.

Zásadový a autoritativní, ale laskavý a přátelský, tak znal Billa každý. Nebyl militantem, který by si navlékal a svlékal politický kabát podle toho, co se hodí.

První okamžik svého života militanta – roztržku s Komunistickou stranou Francie (PCF) a stalinismem – si prožil na vlastní kůži a se všemi dopady, které to mělo na jeho každodenní život: politická roztržka šla ruku v ruce s roztržkou s jeho rodinou, jeho milieu, nejbližším prostředím, s čtvrtí, v níž žil, a to v době, kdy měla PCF na pařížských „rudých předměstích“ stále hegemonii. Pokračovat ve čtení „Poslední sbohem našemu příteli“

Jen jediné je nutné vyrovnat: naše účty s kapitálem a jeho státem

Následující text přináší svědectví o protestech, které probíhají v Řecku proti protidělnickým úsporným opatřením státu a kapitálu v souvislosti s krizí dluhu. Silnou stránkou textu je realistický pohled – jeho pisatelé ze skupiny TPTG mají daleko k levicovému hyperoptimismu, který vidí za každou odborovou stávkou a demonstrací „rozhodné dělnické hnutí“.

Na druhou stranu se z něj dovíme jen málo o dění na pracovištích a pozastavit se je na místě i u úvodního náčrtku pojetí současné krize (její vysvětlení nadměrnou akumulací je přespříliš vágní a prohlášení o permanentní krizi trvající 35 let zase katastrofické).

Přesto je text napsaný ve víru událostí přínosným pohledem na situaci v Řecku. Nejen kvůli otázkám, které vyvolává (Jak velký je vliv PASOK? Proč se do únorových akcí zapojilo tak nízké procento zaměstnanců veřejného sektoru? Konala se před demonstracemi shromáždění na pracovištích? Otevírá rozpor mezi tím, že odbory na jedné straně organizují protesty proti vládním opatřením a na straně druhé dělají, co jen mohou, proti odporu, reálný prostor pro jinou dynamiku? Do jaké míry je schopna stalinistická strana být reprezentantem dělníků na pracovištích? V jakých sektorech? Jaký je background a v jakých sektorech působí menší nově vzniklé odbory členské základy, o nichž se v textu píše?); třebaže je kondice české ekonomiky a hospodaření státu nesrovnatelná s řeckou, mohou být úsporná opatření i naší realitou (a to nejen v případě úspěchu ODS či hard core obránců těch nejčistších zájmů kapitálu TOP 09, řecká vládnoucí sociální demokracie ukazuje, že rozdíly v politické orientaci jsou, jde-li o potřeby ekonomiky, věcí daleko marginálnější, než se strany snaží v konkurenčním prostředí politického trhu svým zákazníkům namluvit). (KPK) Pokračovat ve čtení „Jen jediné je nutné vyrovnat: naše účty s kapitálem a jeho státem“