» Stávka u VW Forest – chronologie

Stručný článek z magazínu skupiny Wildcat (Německo) o stávce v továrně Volkswagenu v Belgii…

Politika „zabezpečení lokality“, praktikovaná odborovým svazem IG-Metall (IGM), začíná působit i mezinárodně: výroba Golfu má být soustředěna ve Wolfsburgu a Moselu. 17. listopadu bylo v belgickém rádiu oznámeno, že s Golfem by zmizelo 4000 z 5800 pracovních míst v závodě VW-Forest (předměstí Bruselu). Odpolední směna okamžitě vstoupila do stávky, noční směna se k ní připojila a v noci na sobotu byla na předměstí hlavní silnice několik hodin blokována hořícími barikádami. Dělníci obsadili továrnu, její vrata byla zablokována. Po víkendu odbory stávku zkrotily: okupace byla zmírněna na blokádu, stejně jako bylo požadováno vyjednávat s vedením podniku.

Avšak poté, co v úterý na podnikovém shromáždění vešly plány vedení oficiálně ve známost, byla hlavní ulice opět zablokována, ovšem připravené policejní jednotky a vodní děla nasazeny nebyly. Ve středu (22.11.) před hlavní branou proběhlo masové shromáždění, kterého se kromě dělníků a dělnic z VW účastnilo i mnoho zaměstnanců z okolních dodavatelských firem, v nichž má být zrušeno pravděpodobně 8000 až 12 000 pracovních míst. Bylo rozhodnuto o pokračování stávky a odbory naplánovaly na 2. prosince celoevropskou demonstraci, pro kterou potom také mobilizovala dělnická delegace 200-300 pracujících z předměstí u firem jako je Ford (Genk), Volvo (Gent), Opel (Antverpy) a v Charleroi. Obsazeny byly závody Faurecia a Decoma.

Na demonstraci se podílelo zhruba 25 000 lidí, mezi nimi i mnoho automobilových dělníků z výrobních a dodavatelských firem. Politici a odbory hřímali proti „německým kobylkám“ a přimlouvali se za vyjednávání o zachování výroby v Bruselu. Na shromáždění však byly i jiné bloky – od Sans Papier až po pracující z jiných podniků ohrožených uzavřením, jako např. z Kraft Food Belgie – a delegace ze Španělska, Nizozemí, Lucemburska, Velké Británie, Itálie a Portugalska, které se vztahovaly k boji u VW. Německé závody VW Kassel, Salzgitter, Braunschweig a Wolfsburg byly zastoupeny téměř výhradně pouze odborovými funkcionáři, z obřího závodu ve Wolfsburgu přijel jediný autobus.

Nový šéf VW Winterkorn přicestoval krátce před demonstrací do Bruselu, aby vyjednával se zástupci odborů a vlády. Bylo naznačováno, že nepatrná produkce modelu VW Polo má být v roce 2009 doplněna výrobou Audi A1, což by mohlo zachránit 3000 až 4000 ohrožených pracovních míst. To však jen v případě, jak konkretizovaly špičky koncernu 7. prosince na podnikovém shromáždění ve Wolfsburgu u příležitosti loučení se s Pischetsriederem1, když budou zaměstnanci souhlasit se zvýšením pracovního týdne z 35 na 38 hodin bez zvýšení mezd.

Sociální plán spatřil světlo světa po vyjednáváních v noci na 9. prosince: Ti, co odejdou dobrovolně, dostanou odstupné ve výši mezi 25 000 a 144 000 euro.

Za bojovné považovaní dělníci a dělnice z Bruselu se vždy odhodlaně bránili flexibilizaci a prodlužování své pracovní doby (viz článek „Čtyřtýdenní stávka proti tempu linky“, Wildcat 64/65.1994).2 Tyto boje však odbory zatím vždy přeměnily do vyjednávacího závěru. Zdá se, že tento mustr tvoří limit také tohoto aktuálního boje. Krátce poté, co na povrch prosákly výsledky vyjednávání, objevil se v neděli (10.12.) na bráně radikální transparent: „Když tomu šéfové nerozumí po dobrém, je tu ještě korsická nebo irácká metoda.“ Přesto však vládne pocit konce: na přítomných stávkových hlídkách nemyslel nikdo na to – jak požadoval VW – že by měl 18. prosince opět začít pracovat. Příslibu výroby Audi rozuměli jako zdržovacímu manévru. Avšak otevřené diskuse o tom, jak by nyní mohla být stávka vedena dál, nejsou možné: „Nejsem žádný delegát“, říká jeden ze stávkujících v Bruselu.

Přeloženo z článku „Streik bei VW – eine Chronologie“, in: Wildcat 78, zima 2006/2007, s. 6.