Všímejme si svého okolí

Každý z nás se ve svém životě setkal s drogou, zvláště s jejími následky – zejména s trestnou činností a s přestupky. S ohledem na velikost Městské části Praha 8 a s ohledem na počet domácích i migrujících osob se zmíněná problematika občanů „osmičky“ podstatně dotýká. Přestože se Policie České republiky potýká s vnitřními problémy a její rozpočet je v současné době podstatně omezen, což je vidět zejména na počtu policistů v ulicích, je policie povinna reagovat na veškerá oznámení stran občanů, která se vztahují k porušení zákona a tyto sama řešit nebo předat k řešení jiným orgánům. Kromě státní policie funguje i policie obecní s obdobnými povinnostmi.

Problémy policie nevyřešíme. Ale můžeme si všímat. A začněme si více všímat nejen sebe, ale i okolí. Neotáčejme se zády k výtržníkům a rovněž k „vysmáté“ mládeži ovlivněné dýmem marihuany. Uvědomme si, že pokud na jejich chování včas upozorníme, těžko pak po následné perlustraci cokoliv dalšího provedou – už nebudou anonymní. Díky technickému pokroku se nám dostala do ruky účinná zbraň – mobilní telefon. Zvykněme si jej tedy v tomto směru používat. Kolik občanů venčí po večerech své pejsky, kolik z nás na balkoně vykouří pravidelně svou večerní cigaretku a přitom se stává svědky něčeho nekalého… Reagujme na drogově závislé, kteří se pohybují nebo shlukují v našem okolí, zejména kolem metra nebo nákupních center či telefonních automatů, z kterých si volají pro drogy. Můžeme si být téměř jisti, že pokud si drogu její konzumenti zvyknou aplikovat poblíž našeho bydliště, bude policie nejpozději druhý den pracně zdokumentovávat jejich řádění právě tam. Díky naší netečnosti pak bude místo stíhání podezřelých pouze zbytečně popisovat stohy papíru a trestnou činnost odkládat s výrokem: Pachatel neznámý.

Zdeněk Nagovský
předseda Obvodního výboru KSČM Praha 8
(zdroj)

Intelektuáli – robotníci, internisti – externisti

Ešte k pomeru intelektuáli – robotníci. Bol to plodný, ale aj konfliktný vzťah. Kto sa viac naučil? Ako konkrétne ste spolupracovali?

Potop vznikla, rovnako ako všetky mimoparlamentné skupiny z tohto obdobia, predovšetkým zo študentov a profesorov. Žiadne z nich, a platí to najmä o operaistických skupinách Potere Operaio a Lotta Continua, sa nedokázali uchytiť v továrni. V Potop boli aj robotníci, no bolo ich len málo. Najväčšia skupina bola v Marghera, potom boli nejakí v Miláne, vo Fiate v Turíne, vo Fatme v Ríme a v ďalších podnikoch. Robotníci rozhodne neboli najpočetnejšou sociálnou skupinou v Potop. No náš problém niekedy nebol ani tak vo vzťahu medzi robotníkmi a intelektuálmi, ako medzi ľuďmi v podniku a ľuďmi zvonku.

Jednou z najzaujímavejšch vecí v rozhovore s Augustom Finzim [druhý film na DVD Posledné ohne] je Váš pokus organizovať sa bez politickej vrstvy…

To bola vždy naša fixná idea. Idea, ktorú sme presadili v Autonómnom zhromaždení. Chceli sme, aby robotníci neprenášali zodpovednosť na iných, na odbory, na politickú stranu, na nejakú štruktúru, ktorá sa od nás líšila. To sme vždy hájili, a našou veľkou politickou strasťou v Potop i v Robotníckom výbore Porto Marghera i v Autonómnom zhromaždení Porto Marghera bolo, že iní robotníci nakoniec delegovali nás. To nás vždy priviedlo do krízy, pretože sme nechceli žiadnu zastupiteľskú politiku, ktorú nám však nakoniec robotníci navrhli. Chceli sme, aby títo robotníci, ktorí predsa boli v istej miere uzrozumení s diskusiami a požiadavkami, vzali svoje záležitosti do vlastných rúk, od A po Z, od boja až po kladenie politických požiadaviek.

Neboli ste však jediní. Germano Mariti v dokumente [Posledné ohne] veľmi pozitívne hovorí o dielenských delegátoch a továrneskej rade. Obe chápe ako výdobytky robotníkov. Naproti tomu Augusto Finzi vidí, že odbory prostredníctvom tohto mechanizmu opäť získali kontrolu nad bojmi.

Áno, v tomto zmysle sme mali akoby dve duše. Továrenské rady v Taliansku vznikli v roku 1969, na konci veľkého cyklu bojov, a politicky boli tiež inštitucionálnym pokusom odborov uzavrieť poklop nad bojmi, ktoré sa vyvinuli mimo odborov. Pre mnohých robotníkov, organizovaných v odboroch, boli možnosťou demokraticky diskutovať. Továrenské rady vznikli z potreby základne, no potom ich použilo vedenie, aby mohlo organizačne vplývať na boje robotníkov. V Marghera sa na túto tému odohrala veľká debata. Na jednej strane sme mali dojem, že továrenské rady vznikli, aby boje v továrni integrovali. Na druhej strane sme videli, že ich robotníci používajú, a preto sme – hoci sme sa do továrenskej rady ani náhodou nechceli dostať – tento orgán akceptovali ako spôsob, ktorým sa dá povedať to, čo chceme povedať. Inými slovami: keď nás zvolili do továrenskej rady (v Ammi zvolili Germana za dielenského delegáta a mňa za delegáta zamestnancov), vedeli sme, že ide o to, byť organizovaní mimo rady. Že takzvanú politickú líniu, naše vlastné ciele, tam musíme vniesť zvonku, aby ich rada prevzala. Naším politickým cieľom bolo organizovanie autonómie robotníckej triedy. Nakoniec sa továrenské rady, ktoré vznikli ako demokratická možnosť presadzovať základné potreby pracujúcich, stávali čoraz viac nástrojom odborového aparátu; zrazu museli čiastočne pozostávať z členov odborov. S paktom medzi troma odborovými zväzmi prišla ešte reštriktívnejšia fáza, ktorá továrenské rady ešte viac zbyrokratizovala. Predsedníctvo továrenskej rady, v ktorom sa nakoniec vynášali rozhodnutia, si len zriedka stanovilo ciele, ktoré sa odkláňali od línie odborov.

Kríza a hranice robotníckeho boja

V roku 1973 narazili všetky boje pracujúcich na svoje hranice, vnútorné hranice bojov, ale aj teoretické hranice. Potom sa začal teoretický úpadok so „spoločenským pracujúcim“, „nemateriálnou prácou“, „koncom zákona hodnoty“ atď., s politicko-vojenskými pokusmi o predĺženie napätia bojov, so všetkými týmito skratkami k revolúcii. Represia po 7. apríli potom mohla len pozbierať zvyšky…

Myslím, že v období rokov 1968 až 1973 sme mali istú moc na úrovni politickej a na úrovni požiadaviek. Darilo sa nám organizovať autonómne boje, ktoré sa krútili predovšetkým okolo mzdy a pracovného času, a všeobecne okolo materiálnych potrieb robotníckej triedy. Robotníci s nami spolupracovali a podieľali sa na bojoch. My sme pri tom mali predstavu, že treba presadzovať revolúciu; oni videli, že sa môžu organizovať a zlepšiť si životné podmienky. Túto fázu využili aj odbory, pretože im dala možnosť zmeniť sa. Predtým išlo o uzavretú štruktúru, ktorá bola zorganizovaná ako prevodový remeň komunistickej strany. Prostredníctvom nami postavených cieľov a požiadaviek sa odborom podarilo priblížiť sa potrebám robotníkov. Kapitalistický systém v Taliansku bol vo fáze boomu. Postavili sme požiadavky a zväčša dostali to, čo sme chceli. Nemyslím si, že príčinu krízy, ktorá nasledovala, treba hľadať v tom, že Potop prešla od fázy mzdových požiadaviek a odmietania práce k fáze spoločenského pracujúceho. V skutočnosti sme aj v Marghera diskutovali o spoločenskom pracujúcom, nevideli sme to ako niečo zlé, pretože sme predsa videli, že vykorisťovanie neprebieha len v továrni, ale aj v samom strede spoločnosti. Práve v tom čase sa začalo s prekérnymi pracovnými vzťahmi. A preto sme si mysleli, že keď sa len zavrieme do fabrík, ide o „fabrikizmus“, nie o operaizmus. Tento prechod od masového pracujúceho k spoločenskému pracujúcemu podľa mňa zodpovedal reálnemu spoločenskému vývoju. Dôvod, prečo sa nám už nedarilo pôsobiť na boje v továrni, spočíval v tom, že kapitál, štát a reformistické strany sledovali tie isté myšlienky a ciele. V predchádzajúcej fáze nás odbory a potom i strana znova a znova nasledovali, v dobrom i v zlom. A často sme boli tí, ktorí postavili určitú požiadavku, teda najprv sme my vyslovili požiadavku, ktorú si potom oni na podnikovej alebo lokálnej alebo národnej úrovni osvojili. Napríklad požiadvka skrátiť pracovný čas robotníkov v chemickom sektore na 36 hodín, ktorý vzišla z Porto Marghera. V nasledujúcej kapitalistickej kríze sa však v reformistických stranách a v odboroch presadili ľudia, ktorí úplne akceptovali kapitalistickú politiku ústupkov.

Začalo sa to krízou v r. 1973 alebo líniou EUR?

Začalo sa to s politikou EUR. V rokoch 1975 – 1976 začali rušiť automatické zvyšovanie mzdy. Namiesto toho, aby mzdy o pár percent znížili, úplne zrušili automatické navyšovanie mzdy, ktoré si dosiahol bez toho, aby si oň musel bojovať. Tento mechanizmus nám predtým umožňoval bojovať o iné požiadavky. Napríklad za nové rozdelenie zvyšovania produktivity. Počas reštrukturalizácie v Ammi sme viedli práve túto diskusiu. Znie to ako provokácia, no povedali sme: Ak sme predtým s 650 pracujúcimi vyrábali 40-tisíc ton zinku za rok, a teraz od nás chcete 60-tisíc ton, musí tu byť 1000 robotníkov, ktorí pracujú kratšie. Len tak mali pracujúci niečo z reštrukturalizácie, v opačnom prípade by znamenala len väčšie vykorisťovanie, a nielen pre nás, ale aj pre vedľajšiu fabriku a pre celý svet. Neskôr ľavica akceptovala logiku, podľa ktorej treba pre zachovanie konkurencieschopnosti niečo obetovať. Aby bol podnik konkurencieschopný, musia klesnúť ceny, a to ide len vtedy, keď klesnú náklady na prácu.

Toto automatické zvyšovanie mzdy sa však pôvodne zaviedlo preto, aby sa zabrzdili boje…

…ale potom sme vďaka tomuto automatizmu mohli organizovať boje, aby sme získali viac. To sú dve strany mince. V podniku sme o tom diskutovali takto: Chcú zrušiť automatické prispôsobovanie mzdy, aby nás prinútili bojovať za to, čo nám predtým dali automaticky. Nechceli, aby sme boj použili na rozšírenie našej moci. To bolo v rokoch 1975 – 1976. Historický kompromis nebol len pakt na inštitucionálnej úrovni na vtiahnutie PCI do vlády, ale práve aj kompromis v nákladoch na robotníkov. Nám sa vtedy podarilo boj v továrni prepojiť s bojom v sociálnom teréne: za autoreduzzione, za lepšie a lacnejšie bývanie, za udržanie nízkych cien. Ale vo fabrike sme už nemohli organizovať také boje, ako predtým, pretože v podstate všetci stáli proti nám. Zrazu sa viedli diskusie, ktoré by predtým nikdy neprešli, napríklad, že prispôsobovanie miezd bolo dôvodom na zvýšenie cien, a nie naopak.

U nás tomu hovoríme „špirála miezd a cien“…

Po roku 1976 sme sa ocitli stlačení v kliešťach. Dôsledkom toho bolo, že sa už nemohla organizovať autonómia, autonómny boj robotníckej triedy. Nerozhodli sme sa nechať tak boj vo fabrikách a ísť do mestských štvrtí. Namiesto toho sme uvažovali o tom, že v tej situácii môžeme bojom v meste posilniť boj vo fabrike. Ten však všetci bojkotovali: odbory i reformistická strana, a nám sa tieto kliešte nepodarilo zlomiť.

V druhej polovici 60. rokov ste všetky tieto boje organizovali bez odborov. A teraz vravíš, že v rokoch ’75 – 76 vás odbory bojkotovali a už ste nemohli… Muselo sa predsa zmeniť niečo iné.

Podľa mňa sa zmenil kapitalistický cyklus. Vo fáze boomu stačilo na vedenie boja s radikálne ľavicovými požiadavkami málo sily a málo organizácie, mimo pravidiel hry a odborárskeho organizovania. Naše vlastné potreby boli naším cieľom. Odbory a strana nás nazývali korporativistami, pretože sme stavali do popredia materiálne potreby pracujcich a nechceli sme byť „všeobecnou triedou“, ktorú zachráni štát. No očividne sme vtedy boli vo fáze boomu a mohli sme si to dovoliť. Potom však štát použil krízu a medzinárodnú deľbu práce s jej neľútostnou konkurenciou, očividne s politickou pomocou a súhlasom odborov a strany.

Potom prišla represia 7. apríla 1979…

Autonómia robotníckej triedy sa nedokázala presadiť proti politike ústupkov. V tejto zablokovanej situácii si niektoré ľavicové organizácie mysleli, že ozbrojený útok na štát a inštitúcie by mohol túto medzeru vyplniť a poslúžiť ako most k zrasteniu sociálneho a robotníckeho hnutia. Výsledkom bolo, že sa uzavrel kruh represie. Na jednej strane boli zástupcovia ozbrojeného boja, na druhej strane odbory a strana, ktorí nam nechceli dovoliť bojovať za naše ciele. Takzvané „vyšetrovacie konanie 7. apríla“ spočívalo práve na tejto posratej logike. Stál za tým prokurátor, ktorý využil nenávisť a choré mozgy niektorých ľudí z odborov a strán, aby skonštruoval svinskú obžalobu, v ktorej sa všetko hodilo do jedného vreca: Negri ako šéf Červených brigád, my ako organizátori ich štruktúr, úplne šibnuté príbehy. Neuveriteľné bolo správanie Komunistickej strany, ktorá nedokázala priznať, že to všetko boli ľavičiari, kto kládol nesprávne či správne požiadavky a robil vojenské akcie. Namiesto toho všetkými možnými spôsobmi trvala na tom, že sú to provokatéri a fašisti, ktorí sa vymkli z rúk štátu, tajnej služby…

Keď sa začala represia 7. apríla, boli ste v hlbokej vnútornej kríze… Augusto Finzi už továreň opustil…

Správne. A vyšetrovanie nemalo nič spoločné s tým, čo sme práve robili, obvinenia proti nám z Marghera vychádzali z rokov 1973 – 1974. V továrni nás zostalo len málo. Teraz hovorím o Marghere. Bolo to všetko veľmi drsné. V Ammi sme vtedy bojovali proti poklesu výrobných prémií, ktoré sa mali zmeniť z automatických percent na fixnú sumu. Niekoľkými výpočtami sme vedeli ukázať, že behom dvoch, troch rokov stratíme toľko, že to nevyrovnáme ani požiadavkou v nasledujúcom roku, ani v celoštátnej zmluve o mzdových sadzbách. To bolo v roku 1978. Robili sme letáky a nástenné noviny, v ktorých sme tento mechanizmus odhaľovali. Továrenská rada a jej predsedníctvo sa za tieto požiadavky nemohli postaviť, pretože na najvyššej úrovni v EUR už boli uzavreté politické dohody, a tak sme našu požiadavku uplatnili podaním na pracovný súd – len z toho vidieť, že sme už nemali silu okamžite priviesť ľudí k štrajku. Proti vyslovenej línii odborov sa k tejto sťažnosti pripojili aj mnohí členovia odborov. Súd sme vyhrali a podnikateľ nám tie peniaze musel dodatočne zaplatiť. Rozsudok padol, keď som už bol v base – a súdruhovia mi peniaze doniesli tam. Nakoniec museli i odbory urobiť obchod, ktorý rovnaké peniaze priznal aj tým robotníkom, ktorí zamestnávateľa nežalovali. No potom sa výrobná prémia vyplácala ako pevná čiastka.

Teraz prinášame preklad rozhovoru s Giannim Sbrogiòm, jedným z aktérov udalostí, ktoré opisuje spomínaný film. V rozhovore sa možno dočítať napríklad o tom, akú štruktúru mali organizácie ako Potere Operaio a ako fungovali na regionálnej či celoštátnej úrovni, ako v nich prakticky vyzerala spolupráca intelektuálov a robotníkov, resp. „externistov“ a „internistov“, o limitoch zastupiteľskej politiky, ale tiež tom, ako sa boje pracujúcich v Taliansku vyvíjali – na pozadí meniacich sa ekonomických podmienok a reakcií štátu – od ich rozkvetu v šesťdesiatych rokoch až po intenzívnu represiu a rozklad koncom rokov sedemdesiatych.

Rozhovor pôvodne vyšiel pod názvom „Mali sme fixnú ideu, že nechceme byť žiadni delegáti“ v časopise Wildcat 78 (zima 2006/2007). Gianni Sbrogiò bol od roku 1967 aktivistom Potere Operaio (Potop) a Robotníckeho výboru Porto Marghera, neskôr Autonómneho zhromaždenia Porto Marghera. Od r. 1968 až do zatknutia v r. 1980 pracoval ako účtovník Ammi, továrne na zinok v Porto Marghera.

Ďalšia časť rozhovoru sa nachádza v booklete k DVD Posledné ohne. Tam nájdete aj slovníček s vysvetlením mien a pojmov, ktoré sa tu používajú.

Rozhovor vznikol v Padove v roku 2006. Uvedieme ho v dvoch častiach.

Organizačné formy

„Classe Operaia založila skupinu Potere Operaio v Porto Marghera v lete 1967“. Čo to znamená? Mali ste pravidelné stretnutia a pevne určené miesto?

„Založenie“ znamenalo, že sa udržiaval pravidelný kontakt medzi intelektuálmi z Potop, ako aj mnohými ďalšími, a robotníkmi z Petrolchimico. Tí sa s intelektuálmi stretávali pri diskusiách. Nešlo o pravidelné zhromaždenia. Jednoducho sme sa stretli, aby sme diskutovali či organizovali nejaké veci, napr. analyzovali výrobný cyklus či diskutovali o tom, ako viesť určitý boj. Na to sme si prenajali priestory v blízkosti továrne, ktoré sme si udržali až do začiatku 80. rokov.

Bol Robotnícky výbor Porto Marghera a skupina Potop v Porto Marghera jedna a tá istá vec?

Skupina Potop, to sme boli my: tí, ktorí nadviazali kontakt s intelektuálskymi operaistami z Potere Operaio. Aby sme líniu Potop vniesli do tovární, založili sme Robotnícky výbor Porto Marghera ako ďalšiu skupinu. Bolo tam veľa takých robotníkov, ktorí nikdy neboli na celoštátnom stretnutí Potop, no ktorí vedeli, že patria do štruktúry, ktorá nejako súvisí s Potop. Prvé kontakty sme nadviazali so siedmimi, ôsmimi robotníkmi. Potom sa organizačné jadro, nazvime to „aktivisti“, zväčšilo. No nikdy nás nebolo niekoľko stovák. Hoci nás bolo tak málo, darilo sa nám organizovať celé dielne, a v roku 1968 dokonca celú fabriku. V našich priestoroch sme sa stretávali ako malý krúžok, ktorý robil rozhodnutia. Konali sa tam však aj dielenské zhromaždenia, kde sme organizovali napríklad skracovanie práce či boj o kvalifikácie. Nešlo o nejakú uzavretú kanceláriu – priestory mohol využívať každý. Ľudí sme pozývali prostredníctvom ústnej propagandy v dielňach: „Dnes večer máme stretnutie, na ktorom sa budeme rozprávať o tomto a tomto probléme, príď!“ A zhromaždenie bolo zložené z tých, ktorí prišli. V každej továrni bol jeden zodpovedný človek, ktorý mal kľúče od dverí, takže sa dalo stretnúť či urobiť letáky.

Kto robil letáky? Vy sami? Alebo intelektuáli z Padovy povedali: „Toto musí byť napísane takto a takto…“?

Leták robil vždy ten, kto si ho zobral na starosti. Takže niekedy v roku 1967 mi brat povedal: „Tento leták napíšeš ty!“ Bol to spôsob, ako na mňa preniesť zodpovednosť. Išlo o môj prvý leták. Keď som skončil, stretli sme sa, aby sme ho prediskutovali. Na konci bol celkom zmenený. Tak, ako som ho napísal ja, nebol dobrý. Prirodzene, na začiatku boli niektorí lepší v písaní a čítaní, a texty sa písali po diskusii na schôdzi intelektuálov, študentov z Padovy. Samozrejme, s informáciami, ktoré sme im dali my. Čím viac skúseností sme mali my, chlapi z Ammi, tým viac sme písali sami. Mali sme kopírku, s ktorou sme sa naučili zaobchádzať. Keď bolo treba urobiť niekoľko tisíc letákov, ľudia nám, samozrejme, pomohli. Len málo žien. Naši „anjeli kopírky“, ako sme ich vtedy volali, boli muži. V tom čase pracovali v želieziarskych a chemických továrňach v Porto Marghera takmer výlučne muži, aj v kanceláriách. Nanajvýš v jedálni boli ženy. Neskôr sa to zmenilo.

Ako ste sa organizovali na národnej úrovni?

Zorganizovali sme niekoľko veľkých stretnutí, aj celoštátnych. Na tých bol aj [Antonio] Negri, [Franco] Piperno a mnohí ďalší. Pokúšali sme sa vydiskutovať celotaliansku nosnú líniu. Na to myslel každý z nás, aj keď sa to nedalo prakticky presadiť. Na začiatku sme my z Marghera boli typickí „fabrikisti“, Milánčania mali svoje témy širších sociálnych hnutí, Turínčania sa identifikovali s Fiatom, Rimania so stavebnými robotníkmi a študentmi… vôbec to nebolo homogénne. Keď si prečítate noviny Potere Operaio z toho obdobia, zistíte, že tam bolo veľa línií a nám sa nepodarilo ich zjednotiť.

Aký bol vzťah medzi vami a robotníckymi akciami? Pripravovali ste niektoré akcie? Diskutovali ste o tom predtým či potom?

Aj tak, aj tak. Vezmime si konkrétny príklad boja o 5000-lírovú prémiu pre všetkých v rokoch 1968 – 1969. Mali sme niekoľko prípravných stretnutí, aby sme zistili, ako to funguje najlepšie. Zúčastnili sa robotníci i takzvaní intelektuáli, študenti a profesori, jednoducho každý, kto bol poruke. Napríklad počas boja o 36-hodinový týždeň nebola naša kancelária otvorená od sedemnástej hodiny ako obvykle, ale aj o polnoci, aby sa dalo diskutovať s robotníkmi z neskorej šichty, ktorá trvala od 14. do 22. hodiny.

Od začiatku mohli vo výbore pracovať aj intelektuáli zvonka?

Áno! Aby ste mi rozumeli, nemali sme ani stanovy, ani členské preukazy. Vtedy to bolo veľmi pohyblivé. To, nakoľko sa niekto do skupiny vložil, záviselo od jeho vlastnej vôle, od jeho inteligencie, schopnosti prevziať zodpovednosť. Boli takí, ktorí sa síce podieľali na bojoch, no s organizáciou nemali nič spoločné. Ku koncu nás bolo čoraz menej… 15 súdruhov, možno trochu viac, ktorí sa v podstate cítili zodpovední za všetko. S intelektuálmi sme stále udržiavali kontakt. No namiesto o „intelektuáloch“ by som hovoril skôr o „internistoch“ a „externistoch“. „Internista“ bol človek, ktorý sa sám nachádzal v bojovej situácii, či už v škole, v továrni či mestskej štvrti, praktizoval autoreduzzione [svojvoľné neplatenie za služby, napr. elektrinu, dopravu atď.], skracoval si pracovný čas, bojoval za 36-hodinový týždeň alebo proti ohrozovaniu zdravia. „Externisti“ boli aktivistami pri Potop či Robotníckom výbore Porto Marghera, no chodili do inej práce, a teda sami neboli v tejto bojovej situácii. Prirodzene, fungoval tu vzťah dávania a brania, v ktorom sa každý svojím spôsobom pokúšal prispieť k tomu, aby sa našla správna línia. Fungovalo to tak bez ohľadu na to, či súdruh-externista bol doktor či pracoval na prehranom mieste v nejakej spustnutej firme, kde sám nemohol dokázať nič, alebo to bol Negri či iný intelektuál z Padovy alebo odinakiaľ.

Ako vzniklo Autonómne zhromaždenie Porto Marghera?

Autonómne zhromaždenie vzniklo, keď sme začali nadväzovať kontakty s inými továrenskými skupinami, ktoré neboli v Potop. To bolo v roku 1972, keď robotníci z Petrolchimico odmietli prijatie zmluvy o mzdových sadzbách v chemickom sektore. Pokúšali sme sa zorganizovať túto nespokojnosť a postarať sa o rozšírenie hnevu. Preto sme oslovili aj robotníkov z Lotta Continua a neorganizovaných, ktorí roztrhali svoje odborárske preukazy. Tak vzniklo Autonómne zhromaždenie. Autonómne pre nás znamenalo: autonómne od politických skupín, od odborov, od strán. Organizácia teda mala byť zároveň masovou i politickou. Nezačínali sme od nuly, naopak, pokúšali sme sa nanovo organizovať so skúsenosťami, ktoré sme mali z predchádzajúcich bojov – s tými, ktoré sme dovtedy nabrali. Priestory Potop prevzalo Autonómne zhromaždenie. Stretávali sme sa však aj v nových sociálnych centrách v Marghera. Vtedy sme sa značne rozrástli. Zúčastnilo sa viac robotíkov, keďže pri tom boli aj tí, ktorí sa neorganizovali v politických skupinách. Túto organizačnú štruktúru sme vytvorili vtedy, keď sa celé politické skupiny dostali do krízy. Začali sme s vydávaním našich novín, Lavoro Zero, ktoré sme sádzali voskovými matricami.

Pokračovali ste aj vo výskume?

Pre nás sa všetko krútilo okolo robotníckych výskumov, to bol takpovediac operaistický svetonázor. Kamkoľvek sme prišli, bola to naša prvá starosť: Do každej fabriky sme išli najprv spoznať výrobný cyklus a nadviazať kontakt s tými, ktorí o tomto cykle mali nejaké poňatie, ktorí chceli niečo zmeniť, ktorí mali požiadavky. Tak sme postupovali vždy. V centre pozornosti vždy stála analýza pracovného procesu. Boli sme operaistami od nášho vzniku až po zánik.

Čo videlo k tvrdému postoju voči externistom od roku 1973? Vyskytovali sa boje medzi rôznymi líniami?

To bolo v čase krízy politických skupín. My v Potop sme boli v roku 1973 prví, krátko potom prišla kríza v Lotta Continua. V Potop sa nám už nedarilo prenášať do továrne naše pokusy o organizačné a obsahovo-politické skoky vpred. Preto sme sa rozhodli zaujať odstup, no pritom zachovať politický dialóg.

Jednou z hlavných príčin konca politických skupín bola podľa môjho názoru diskusia o spôsoboch boja, potom, čo sa rozbehli ozbrojené akcie. Aj my sme rozmýšľali o tom, že musí nastať istý skok v boji, ktorý sme organizovali, v jeho formách, no nakoniec sa stalo presne to, čo sme nikdy nechceli, a čo ani Potop ako organizácia nikdy nechcela, teda rozdelenie ekonomického a politického boja. V istom bode stál na jednej strane odborársky boj, a niekde inde sa robili politické rozhodnutia, a síce politicko-vojenské. Preto sme cítili potrebu vybudovať vzťahy s inými továrenskými skupinami mimo organizácie. Nadviazali sme kontakt s robotníkmi z Alfa Romeo, Pirelli a Siemensu v Miláne, s pracujúcimi vo Volsci v Ríme a s robotníkmi v iných mestách. To sa začalo koncom roku 1972. Robili sme spoločné noviny, zorganizovali kongres v Bologni, usporiadali rôzne stretnutia. A pokiaľ ide o internistov a externistov, pokúšali sme sa zostať pevnými. Ten, kto išiel na národné stretnutie, musel pracovať vo fabrike, teda byť „internistom v bojovej situácii. Na tomto bode sme všetci prísne trvali. Tieto snahy pokračovali dva alebo tri roky. Potom opäť prišli tie isté problémy. Od roku 1975 sme celoštátne stretnutia vynechávali a postupne s tým celkom prestali. Súviselo to aj s vnútornými krízami, predovšetkým však s tým, že na národnej úrovni sa znova rozbehla presne tá istá logika centralizovania, istej celoštátnej politickej línie. Táto fáza zhromaždení a koordinovania autonómnych zhromaždení prešla do fázy, v ktorej bola reč o Autonomia Operaia Organizzata. Na tom sme sa nijako nepodieľali. Neboli sme za stranu. Pre nás bola „strana“ štuktúrou, ktorá umožňovala spojiť politický boj s bojom v továrni, možnosť zovšeobecneniť to. Pre nás bola strana masovým organizmom, ktorý bral veci do vlastných rúk. Nefungovalo to, a preto sme sa na tom už nepodieľali, keď boj pokročil na vyššiu úroveň. Tak, ako v tom čase v Potop, aj neskôr v Autonomia Operaia Organizzata sme v tomto ohľade stáli na strane porazených. Mali nás za tých, ktorí sa rozhodli pre niečo iné, teda, pokračovať lokálne. No ja by som to vôbec nevidel ako akýsi lokalizmus! Bol to jednoducho iný spôsob organizovania, iný, ako predtým v Potop a neskôr v Autonomia Operaia Organizzata.

(Pokračovanie nabudúce.)

„Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mechanismus úpravy valorizace důchodů pro období od ledna 2013 do roku 2015 nám detailně vysvětlil pan ministr a nemá smysl ho opakovat. Navržené opatření je jen jedním z celé řady, ke kterým vláda rozpočtové odpovědnosti musela sáhnout. Jednoduše řečeno, můžeme se natahovat jenom tak, jak nám stačí triko. Když se totiž budeme natahovat víc, ukáže se holé všechno od pasu dolů. Můžeme spekulovat, proč je nám najednou triko malé – jestli jsme tak ztloustli, anebo jestli jsme tak zběsile topili pod kotlem, až se srazilo. Ať se nám to líbí, nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Já to vím, protože s nimi pracuji celý život. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil.

Ale oni nejsou nejvíce ohroženi úspornými opatřeními této vlády, oni jsou nejvíce ohroženi postojem této v uvozovkách moderní společnosti, jsou ohroženi společenským vyloučením. Nikdy jsem ještě v ordinaci neslyšela: já už nechci žít, já už na to nemám! Ale velmi často slýchám ve své ordinaci: já už nechci žít, protože už nemám pro co, protože už nemám pro koho, protože překážím, protože mě nikdo nepotřebuje. Přes evidentní demografický posun směrem k seniorům není naše společnost schopna a především ochotna na tento vývoj reagovat.

Když si pustíte televizi, uvidíte reklamu na Pampersky proti inkontinenci, na lepidlo na zubní náhrady nebo v lepším případě na preparáty na kloubní chrupavku. Což je krásný signál našim dětem, na co jsme zredukovali život seniora.

Senioři nemívají zpravidla již tak nákladné materiální potřeby, ale o to intenzivnější a imperativnější jsou jejich potřeby duchovní. Touží po uznání zkušeností a utvrzení, že jsou respektovanými členy této společnosti. Jakkoli bude v budoucnu nutné částečně přenést odpovědnost jak a za kolik prožijeme svoje stáří na každého jednotlivce stejně tak jako odpovědnost za zdraví fyzické a psychické, proměnu dozajista bude muset prodělat i společnost. Bude se muset naučit vést se seniory dialog jako s partnerem, který něco nabízí a něco zcela oprávněně žádá. Tato vláda bohužel v tuto chvíli za daných podmínek neumí dostatečně naplnit peněženky seniorů. Ale co bychom měli umět všichni – naplnit jejich duši. Protože zdravý rozpočet bude málo, jestli nebude zdravá i společnost.

Děkuji za pozornost.“

První z textů představuje významný krok na cestě ke třem svazkům Kapitálu a obsahově se téměř kryje s prvním oddílem prvního svazku tohto díla. Lze ho tedy doporučit jako úvod – i když náročný – do Marxovy teorie hodnoty. Druhý pak proslavil komunistické heslo »Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb«, jehož autorem však není Marx, jak se někdy říká, ale starší francouzské socialistické hnutí. Kromě jiných ho před Marxem použil Louis Blanc.

Ke stažení ve formátu PDF:

• Karl Marx: Ke kritice politické ekonomie
• Karl Marx: Kritika gothajského programu

Další Marxovy texty v elektronické podobě se na našem blogu objeví už brzy.

PDF ke stažení: Karel Kosík: Dialektika konkrétního, Academia 1966 (3. vyd.) (14. 5. 2012: Milí návštevníci, ak sa vám nedarí tento odkaz otvoriť, skúste naň kliknúť pravým tlačidlom a vybrať „Uložiť cieľ odkazu…“ alebo podobnú voľbu. Súbor má 18 MB a niektoré zastarané komerčné operačné systémy s ním môžu mať problém.)

A když už jsme vás sem nalákali na kus československé historie, proč si taky nepřečíst, co si KPK myslí o listopadu 1989?

Samozrejme, „prezentácia“ je v takejto podobe neúplná a predstavuje skôr zhrnutie základných téz, ktoré si vyžaduje ďalší komentár. Oveľa viac o našom pohľade na súčasnú krízu sa dozviete z brožúry Kolektivně proti kapitálu a Mouvement Communiste, Státní fiskální krize a příklad Řecka, ktorá vychádza v týchto dňoch (čítajte prvú recenziu na ČSAF.cz). Ak máte záujem o jej papierovú verziu, napíšte nám. V elektronickej podobe sa neskôr objaví aj na webe.

Odporúčame tiež publikáciu Mouvement Communiste z roku 2010, Rozpočtová krize řeckého státu. A nakoniec, naše najstaršie postrehy k súčasnej kríze – z roku 2009 – nájdete v dvoch článkoch pre časopis A-Kontra, Prierez krízou a Súčasná kríza: dôsledok regulácie?.

Prezentáciu z 28. 4. 2012 sťahujte tu: Súčasná kapitalistická kríza (PDF)

Demonstrace nestačí, volby nepomůžou: své zájmy musíme bránit sami – na pracovištích (PDF)

Podrobnější jízdní řád Kolektivně proti kapitálu a Mouvement Communiste odpoledne v Crossu vypadá takhle:

14.00

I. Krize: její povaha, její role, její geneze a mýty o ní (KPK)

Podíváme se na vývoj od sub-prime krize až po současnou fiskální krizi. – Probereme obecně roli krize v kapitalismu a rozbijeme pár mýtů: Je krize znamením toho, že se kapitalismus otřásá v základech? Nebo aspoň toho, že v něm už nic už není jako dřív a „všemocné zlo financí“ se jako nepřítel „reálné ekonomiky“ vymklo z kloubů? Mohou za krizi nenasytní finančníci a chamtiví bankéři? – K tomu všemu si vezmeme na pomoc Marxe. Prezentace ke stažení zde!

15.30

II. Příklad Řecka (KPK)

Připomeneme si, jak se Řecko do všeho namočilo a čemu teď čelí.

… a debata (KPK a Mouvement Communiste)

17.30

III. Reformy, protesty, politika, centralita pracovišť (KPK)

Máme za sebou další velký protest, za skoro dva roky své vlády si však vláda prosadila, co chtěla. – Jaké jsou limity protestů posazených na odborové a občanské základně, které nedočkavě vyhlížejí předčasné volby? – Jakou politiku můžeme proti té parlamentní i mimoparlamentní postavit? – A jak se to vše týká pracovišť?

… a debata

… a následně ještě neformální popovídání o tom i onom u piva/kávy/…

Na místě budou brožurky KPK, letáky i Třídní knihy, včetně dvou nových publikací – o krizi a loňských událostech v Egyptě.

Chystáte-li se o sobotním odpoledni místo Crossu navštívit Anarchistický jarmark, neuniknete ani tam, stánek s KPK tiskovinami najdete i na Náplavce.

Vše ohledně letošních prvomájových Akčních dnů 2012 najdete tady.
Internetový domov klubu Cross v pražských Holešovicích pak navštivte zde.

View Larger Map

Z pozvánky na webe klubu:

Keď v rokoch 2008 a 2009 – teda v čase nástupu ekonomickej krízy – firmy prepúšťali a zhoršovali pracovné podmienky, v šluknovskom regióne na severe Čiech sa ľudia na pracoviskách nedokázali brániť o nič lepšie, ako inde v Čechách či na Slovensku. Aj táto skúsenosť bezmocnosti a porážky prispela k tomu, že keď na jeseň roku 2011 vyšli do ulíc svojich miest, nebolo to preto, aby hájili svoje záujmy. So záujmami pracujúcich totiž protesty proti sociálne vylúčeným – najmä Rómom – nemali nič spoločné. Naopak, boli kópiou politiky kapitálu a štátu.

S česko-slovenskou skupinou Kolektivně proti kapitálu sa pozrieme na to, čo protesty proti sociálne vylúčeným skutočne znamenajú a ako nahrávajú záujmom šéfov a štátu. Predovšetkým však pôjde o to, ako pracujúci na Šluknovsku vnímajú vlastnú situáciu. Práve v nej treba totiž hľadať cestu z bludného kruhu rasizmu, obviňovania a poslušnosti.

S ohledem na ekonomické vyhlídky se dá čekat, že podobným protestům budeme čelit spíše častěji. Budou totiž zřejmě bohužel jednou z (pomýlených a nebezpečných) „odpovědí“ lidí z pracující třídy na sociální nejistotu. I proto je na místě debatovat, co je živí a kde můžeme položit páku, aby naše reakce byla třídní, tedy praktická a smysluplná, nikoli moralistická a ideologická.

Přednáška s diskusí se koná v pražském infoshopu Salé ve čtvrtek 8. března od 18.30 hodin.

TK č. 5: Šluknovsko 2011: protesty proti sociálně vyloučeným z třídní perspektivy (PDF)

Stáhnout

Arcelor Mittal:
Bojovat proti zavření továrny? Spíš zesílit boj a donutit firmu platit! (PDF)

Arcelor Mittal opět rozhodl, že definitivně zavře dvě vysoké pece v ocelárnách v Lutychu (Liège). Bezprostředně tak bude zrušeno 581 pracovních míst a v návaznosti na to nepřímo též další dvě tisícovky. Odbory, městští radní, poslanci, zástupci regionu a ministři zase jednou „žasnou“, jsou pohoršeni a chovají se tak, jak by to byla zrada ze strany špatného zaměstnavatele… a co víc, „cizího“, ne-belgického zaměstnavatele!!!

Mluví o „skutečné sociální zkáze“, „genocidě“… Žádná slova jim najednou nestačí vyjádřit pobouření, které toto dlouho očekávané oznámení vyvolalo, tím spíše, že téže budoucnosti čelí válcovna. Poté, co stavěli Mittal proti Arceloru, aby uchovali vysoké pece, hořekují a organizují symbolické občanské protesty, tuhle rozdají pár drobků a projektů „sociálního bydlení“, tamhle slibují plán procesu propouštění, přesun pracovních sil – a mezitím požadují, aby dělníci především zůstali klidní a „zodpovědní“. Tohle však není cesta, jak proti následkům zrušení továrny a propouštění bojovat účinně.

Dělníci, kolegové: tihle všichni jsou jen vašimi falešnými přáteli!

ArcelorMittal produkuje zisk, jak se rád chlubí investorům, dokonce ještě dřív, než vyrobí ocel. V září přiznal Lakshmi Mittal, výkonný ředitel a hlavní akcionář firmy, před několika investory barvu: Do konce roku 2012 zvýší jeho firma zisky o 2,2 miliardy dolarů. 1,2 miliardy přinese zvýšení produktivity, a pokud jde o onu zbývající miliardu, řešení je jednoduché: výroba oceli se zkrátka zvýší tam, kde jsou výrobní náklady nižší, to znamená ve vysokých pecích na pobřeží.

A výsledek? Definitivní zavření vysokých pecí v Lutychu, dalších dvou ve Florange (v oblasti Lorraine ve Francii) a jedné v Eisenhüttenstadtu v Německu. Nahradit je mají pece v Dunkirku, které jedou na plný provoz a které dodávají železné desky do Liège a Florange.

Někdy je kapitalismus tak prostý! Pro prospěch firmy zkrátka zavřete méně zisková pracoviště a nechat běžet na plný plyn ta, která přinášejí vyšší zisky. Jak jednoduché!

Zavření továren, které se nacházejí daleko od moře, bylo připraveno již před 25 lety Gandoisovým plánem a plánem Apollo, který Arcelor zformuloval v roce 2003. Odbory podporovaly spolu s valonskou vládou Mittal, aby Arcelor převzal. Současný pokles poptávky po oceli teď proto firma Arcelor Mittal využívá k tomu, aby se prosadil starý plán na úspory na straně dělníků na „méně ziskových provozech“. Firma produkovala zisk dokonce i během silného poklesu poptávky v letech 2008-2009, navzdory tomu, že odstavila polovinu svých evropských výrobních kapacit. Taková je politika ocelářů: přizpůsobit výrobu poptávce tak, aby se nepropadla cena oceli.

Předně a především musíte spoléhat jen sami na sebe, musíte se organizovat sami se svými kolegy, ale též se zaměstnanci z Charleroi, jichž se zatím propouštění netýká, kteří však budou dalším terčem v dlouhém procesu restrukturalizace ocelářského průmyslu.

Poté, co se přistoupilo na postupné obětování se (pod záminkou, že to zachrání pracovní místa) a věřilo se slibům šéfů, politiků a odborů, je teď cesta u konce. Dělníci jsou přitisknuti zády ke zdi a není jiné řešení než bojovat, stávkovat, zastavit výrobu na provozech, které ještě fungují, vymoci si co nejvíc peněz. Když v listopadu 2006 ohlásila firma Volkswagen, že zavře svou továrnu na předměstí Bruselu, dosáhli dělníci milionových kompenzací a odchodného jedině bojem a tím, že jím firmě nahnali strach.

Požadovat, aby stát či oblastní administrativa zasáhla, aby se „znárodnilo“ něco, co je naprosto zadlužené, vám zcela jistě nepomůže. Kapitalisté a jejich stát dávají přednost záchraně bank, ne oceláren, které nepřinášejí takové zisky, jak se čekalo.

Co je tedy potřeba? Udeřit se vší rázností tam, kde můžete způsobit skutečnou škodu. Je potřeba jít a blokovat spolu s tamními dělníky jiné továrny a pak jít před vedení firmy do Luxemburgu.

Je třeba, abyste se vydali za svými kolegy v Gentu (Sidmar) a Dunkirku, protože boj nesmí znát hranic, stejně jako je nezná ocel.

Nemysleme ale jen v limitech oceláren: nemysleme jen na to, jak mají dělníci z ocelářského průmyslu problémy jako zaměstnanci oceláren, ale na to, že dělníci, kteří mají potíže, musejí jít a oslovit další dělníky, i z jiných sektorů. V Belgii, kde dělníky na severu a jihu rozdělují všechny ty nacionalismy a regionalizmy, to platí dvojnásob.

Musíte se chopit kontroly nad svým vlastním bojem a nečekat na hypotetické a iluzorní „odborové řešení“. Jaký kompromis mohou tváří v tvář konečnému řešení, tedy uzavření továrny, nabídnout?

Musíme firmu přimět, aby platila! A to dokážeme jen bojem!

Mouvement Communiste/Kolektivně proti kapitálu
Bratislava, Brusel, Paříž, Praha, 26. října 2011

Chceme-li hájit naše zájmy, musíme začít na pracovištích (PDF)

Protesty proti „nepřizpůsobivým“ jako výraz konkurence uvnitř pracující třídy — „Kdo tady práci sehnat chce, ten ji sežene,“ říkají mnozí jejich účastníci, jedním dechem ale dodávají, „moje žena/můj táta dělali, co mohli, ale byli přes rok bez práce.“ — Volají po zpřísnění vyplácení podpor a dávek, zároveň ale žijí v sociálním strachu a od zavedení reforem čekají „pro chudé jen to nejhorší“ — Specifika postavení těch, kdo pracují v legálním pracovním vztahu, a těch, kdo svou pracovní sílu prodávají v paralelní ekonomice.

Na debatě v Crossu nebudeme v úterý 1. listopadu od 19.00 hodin hartusit rozhořčenými morálními odsouzeními rasismu. Spíš se pokusíme pochopit materiální realitu života na Šluknovsku, detekovat rozpory mezi onou realitou a „ideologií“ protestujících a podíváme se na to, jak nejen těchto rozporů využít, aby se sociální tenze nekanalizovaly do honu na ty, kteří jsou mimo oficiální trh s pracovní silou. Varujeme: určitě nedojdeme k absolutním závěrům a k plánu „co teda dělat“. Možná ale uděláme pár prvních kroků.

What were the stakes?

Not negligible. Two aspects of public sector wages were at stake – their level and their structure. Both are essential to the workers.

The most visible and comprehensible assault by the government was the decision to cut the total amount of money paid out as public sector wages by 10%. The bosses of particular offices and organisations funded by the state would then decide themselves how they implement this reduction: by large-scale pay cuts, layoffs, or a combination of both. This at a time when the government is preparing more price increases.

The intent of the Minister of Labour and Social Affairs, Drábek, to change the structure of the wage, was a similarly significant threat. According to the previous system, the basis for the computation of a public sector wage was the type of work (determined by the so-called tariff class) and the amount of years of experience (the so-called wage grade). Combined, they formed a basic wage, to which every employee was automatically entitled. Apart from that, the employee could receive a bonus for working in difficult conditions, as well as a personal bonus, with the latter, however, depending solely on the bosses’ will.

So what was the problem? According to the Minster, this “table system” granted too much certainty to the employees. The goal was to eliminate the part of the wage to which workers were legally entitled, and to give more power to the bosses in setting the wage of a particular worker by means of the personal bonus.

Where would that lead? To a further decrease in wages, of course, but equally importantly, to the deepening of workers’ financial dependency on the whims of the bosses. If my wage (and thus my existence) depends on the level of my personal bonus the boss gives me (if at all), his power over me is much, much greater.

Letting off some steam

The beginning of the protests was quite promising. Forty thousand people who gathered on September 21 at a demonstration in Prague were a sign of hope. Despite the typical phraseology of the team of union speakers, this was not your typical union-led demonstration, to which the union buses people from all over the country to play the role of cheering extras. This time, people had their own homemade banners. There were many young people, and rather unusually, many workers from Prague itself.

Everyone was encouraged by the massive attendance. Perhaps that was also the reason why the demonstration was not angry and exasperated, but quite festive: If there are so many of us, the government has got to take us seriously! We’re a good way to making our protest persuasive. Such hopes were in the wind.

But while huge demonstrations can encourage and show strength, they are not enough on their own – as we wrote in a leaflet we distributed at this demonstration. If workplace mobilizations do not follow (as work stoppages are something that the employers, including the state, take very seriously!), encouragement turns into disappointment and mass protest becomes a valve used by the unions merely to let off some of the steam of workers anger… so that nothing changes.

Unions: Thinking ahead, staying behind, but not even that

The hopes brought about by the September demonstration gradually began to fade. Plans to decrease wages by 10%, which the government announced in August and which were the main force driving people to the streets of Prague in September, were not withdrawn. On the contrary, the very night before Thursday September 23, the government passed the state budget draft which included a decrease of the sum of money dedicated to public sector wages. Right after that, the Labour Code amendment, which cancelled the old system of determining wages, was passed.

What was in the amendment?

The wage tariffs remained in place, but lost any practical significance. According to the amendment, the employer can disregard the amount of years worked, and can therefore assign the employee to any wage tariff he likes. This so-called “zonal compensation” does not have to be negotiated in collective bargaining or in internal guidelines. Moreover, the amendment cancels the rule that the ratio of money paid in the lowest and the highest tariff class has to be 1:3.4 and that the ratio between the lowest and the highest tariff grade has to be 1:1.5.

When the unions saw the government would not give up on the wage cut, they shifted ground. More precisely, they gave up on any effort to preserve the 10%. We accept the ten percent decrease, but a new battle is ahead – the one for the structure of compensation, which we will not let the government even touch!, yelled the union boss Zavadil. No changes in the wage tables! And the union bosses… make a few scathing press releases and announce an upcoming strike on October 11.

Unfortunately, the unions were the only ones on the scene who were there just to mess around. The coalition was not afraid to fight for its objectives, and it fought mercilessly. After passing the House of Representatives, the Labour Code amendment passed the Senate on November 12. Moreover, only a few hours before the “all-day protest strike” on December 8, the government vehemently expressed its self-confidence. It issued an edict determining who will be targeted by zonal compensation (which effectively cancels the old table-based system) in 2012 – that is, medical personnel and all state and public sector employees, with the exception of teachers. This zonal compensation will allow employers to cope with the tighter budget from the state by restructuring the wage tariffs of their employees, without having to pay any regard to the years they’ve worked.

Thus the strike of December 8 itself took place in a situation where the game was practically over. The decrease in wages and the introduction of zonal compensation (which practically equals the elimination of wage tables, as admitted by Zavadil himself) had already passed. Not that working class activity should be bothered much by whether this or that decision had already been signed by the Prime Minister or passed by either of the Houses of Parliament – a determined struggle can still abolish a law even if has been passed five times over. But a protest as lifeless as the one put up on December 8 by the unions could in no way have such ambitions.

(By the way, the unions were already familiar with a situation like this: for example, on July 24 2008 the Czech union confederation, ČMKOS, pompously organized a strike against the pension reform which had been passed in the House of Representatives long before. The Senate merely confirmed this decision immediately on the day after the strike.)

But even then the unions figured out a way of turning attention away from a defeat which the workers will pay for dearly. “Let us think ahead!” they called. Suddenly, the cuts in the public sector were not the point of the strike anymore… the unions were expecting the government to launch a health care and pension reform, and wanted to send a “warning signal” to the government.

If we understand it correctly, this warning signal was supposed to be a failed strike.

There will be strike at your job, but please do not mention it!

The truth is, the unions have their own way of seeing and doing things. Take, for example, a strike. If you want to organize a strike, you know that if it is to be successful and bring any results, it has to hurt the bosses: it must stop the factory, paralyze the bureau, close down the post office or supermarket. And you realize that if that is to happen, you have to make sure that the greatest number of your colleagues take part in the strike. Therefore, you try to gain support for the strike by leaflets, assemblies, discussions, persuasion. That is at least how you would think.

But not the unions. Sharp-sighted and cunning, they purposely organize a strike so that the least number of workers know about it! Truly original and impressive.

But that’s enough irony. Let’s see it in black and white:

“In case the base organization organizes gatherings of employees to explain the objectives of the strike mentioned above – in preparation for the strike, in the interest of motivating the unpersuaded employees to take part in the strike and gaining the support of the public – we recommend limiting the cases in which this is done in the workplaces or in the employer’s premises (…) This also applies in the event of distributing leaflets.”

No, this is not a regulation issued by an employer – this is union talk (“The Methodical Guidelines on the Announced All-Day Protest Strike of December 8 2010 Against the Austerity Measures and the Change in Employee Compensation in the Public Sector”, issued by the ČMKOS on November 24 2010).

These guidelines sent by the high-level union bureaucracy to the workplace representatives in the public sector look almost like a caricature, though a poignant one. They speak volumes about the unions’ relationship to the workers and workplaces.

The workplace… Where we don’t have to be reduced to stepping stones

Our workplace need not be just the site where we do badly paid, useless or boring jobs. Potentially, it is a place where we can apply pressure and develop our collective power. For it is us who produce profit for the boss by our own labour and who reproduce all of society through this labour. And it us who can disobey, jamming up the whole engine which produces surplus-value for the bosses. This is the only way of achieving anything at all.

Against the rule of capital we can only put forward our own power resting on the conscious awareness that our interests and the interests of our bosses have nothing in common.

Can the unions help us on the way to collective power and class-based critique? Hardly. They indulge in an illusion that our bosses and employers are “our social partners”. They prefer negotiation and compromise over any action that could actually hurt the employer. They always tie the satisfaction of our interests with a sensitivity towards the bosses and a regard of the needs of a capitalist economy.

Unions do not favour workers’ self-organization and independent politics which do not pay attention to the wishes or possibilities of the bosses and the economy. If matters in the workplaces began to develop outside their channels, the unions would lose their status as the Great Mediator and Facilitator.

After the September demonstration which energized and encouraged people, the unions let the workers disperse into their jobs and did not care about them at all anymore. The energy that flashed at the demonstration faded away. Things went back to normal, to passivity. This was only strengthened by the unions with their methodical guidelines in their hands: first and foremost, do not let people rebel at work and take matters in to their own hands!

The two-month period of so-called “strike emergency”, a lifeless gesture for journalists and ministers, and certainly not an attempt to get the workplaces moving, went completely unnoticed by anyone in the workplaces. The strike that came after that was simply another vent for the unions to blow off steam.

It was a mere gesture which did not strengthen the workers’ position in the workplaces in the least. No trace of it remained after it was over.

Dear Manager… Yours sincerely, the union

Of course, a part of the answer to the question of why the unions were trying so hard to avoid any activation of the workplaces, can be that they simply did not want to taunt the bosses of the public sector. After all, they never miss an opportunity to emphasize that they agree with the employer’s critique of government plans discussed in the tripartite negotiations. But more importantly, unions favour benevolent, considerate employers over militant employees.

Perhaps the “union logic” was this: because wage tables are a lost cause anyway and starting with January 1 2011, wages will fall under a greater control of the employers, the employees should preventively not irritate their bosses. This would correspond to the overall logic of their behaviour. “Let us show that we are pro-dialogue, that we understand the trouble our economy is in, as well as the troubles of our bosses and government… and our social partners will certainly respond with an accommodating treatment!” – that really is the lived practice of the unions.

A practice which can bring nothing to the workers. The relationship between us and “our” bosses is not one of harmonious social partnership, so movingly described by the unions. It is a relationship of antagonistic, hostile interests. If we fall for the talk that the bosses and the state can be dealt with on good terms, we let the other side wipe the floor with us. The employer will not give us anything for free, for complaisant helpfulness and concessions. If we just keep on bowing in front of them, we will be the weaker ones.

And that is why, with regard to the fact that from January 1, bosses will have greater control of our means of existence, it would have been more apt to use the strike as means of showing that we will not let them wipe the floor with us. Preventively.

The “We were so compliant and now the government is using it against us!” shocker

After all, the servility of the unions sometimes charmingly boomerangs back at them. When the government tried to divide the workers and pit people from the private sector against workers in the public sector, it said: “Private sector employees tightened their belts last year due to the crisis, and now, when employees of the public sector are supposed to do the same, they selfishly cling on to their money!”

Let us remind ourselves that the government found this stick to beat the workers with partially thanks to the unions: it was them who boasted of their patriotism and their acceptance of the needs of the economy and the private sector bosses! The government merely expected them to do the same in the public sector.

Scandalous? Not really. More of a confirmation that concessions never do any good. The government’s expectation had its logic, after all: if the unions could meet the needs of the economy during the crisis in the private sector, logically they should do the same in the public sector.

(For the record, the union boss Zavadil had an explanation: the employees of the private sector deserved a tightening of belts, as during the crisis there were less orders and therefore less work! A remarkable confession: the unions think, it seems, that the crisis which caused a decrease in orders, was not a result of the capitalist economic cycle, but the workers’ own fault – which they should pay for!)

One more note: clearly, the economic weight of a strike in, say, a library or a government office, is not staggering, and support from the private sector would be of immense help. The union boss Středula talked mysteriously about a certain unnamed large enterprise, which was to support the strike in the public sector. Of course, on December 8, this enterprise was nowhere to be seen. Cross-sector solidarity can hardly arise through official union channels. But if I am about to wage a struggle and I want it (or at least information about it) to spread beyond my own workplace, I could do a lot worse (although in the Czech Republic this is not too common) than take a leaflet to the nearest company, or at least post something on an on-line forum of its employees. It can hardly be epoch-making, but at least the employees of the neighbouring enterprise will find out what is going on. The imaginary border between workers in a town or a quarter will be smashed. Learning about the advantages of practical solidarity, and getting to know them in practice, is not the only thing that requires time. We have got to start somewhere, though.

Not all can be blamed on the unions

What we wrote in a previous KPK Bulletin about the strike in July 2008 applies as well to the situation in the public sector of autumn 2010: the unions are weak – on one hand, they do not want to mobilize the workplaces, but on the other, they would not even be able to, as in most workplaces they are not a living organization and their real influence on employees is very small. (In some workplaces, people do not even know of the union’s “functioning”.)

The position of the union leaders now is not so good. They lost in the public sector, the strike did not frighten the government, and the protests under their direction are reliably impotent. How will they defend their credibility in the eyes of employees? They resort to abstract support based on surveys (the strike is supported by 60% of the people, Zavadil emphasized – without adding that surveys never won anything for the workers, as bosses and governments simply don’t care about them). They also resort to trivializing the defeats and pointing towards the future, to the attacks of the government that are yet to come.

Of course, the behaviour of the unions is certainly not the only reason why nothing interesting, or even nothing at all, took place at the workplaces.

Silence and passivity reigned over the workplaces not just because the unions pacified, tranquilized and held back the workers.

There can be no doubt that unions do not favour workers’ self-activity and self-organization. But a major enemy of workers today is their own passivity. Not everything can be blamed on the unions.

To say that the unions tried to eliminate any activity in the workplaces, because they did not want to let the genie of an independent, self-organized workers activity, which could easily overwhelm the unions, out of the bottle, would be too optimistic.

So far, the workers in the Czech Republic are not trying to find out what sort of power they can develop in the workplace against the bosses. With one, very specific exception.

More blows than usual

The result of the scuffle over wages and working conditions in the public sector is a testimony to the government about how “strong” an “opposition” the unions can mount. The attack on public sector workers was just the start, though. More worsening of working-class living standards is on the way. Add to this that this is the worst offensive against us launched from the side of state and employers since 1989.

So far, capitalism has been serving us reforms and worsening of living standards in a discreet way, so to speak. The reforms at the general social level did not go hand in hand with a tightening of screws at the level of individual workplaces.

Looking back, we notice – at the social level – the liberalization of prices in 1991 and not many other decisive reforms in the 1990s. These came only with the social-democratic government in the new millennium, and then during Topolánek’s and Fišer’s governments. Repression at the level of workplaces did not go hand in hand with the reforms; the screws were not tightened all at once. The biggest shocks in workplaces came in 1997, when unemployment began to rise, in 1999/2000, when wages were not paid in many enterprises, and then mostly thanks to the social-democratic government.

Yes, it was this political ally of the unions who in 2003 tried to lower wages in the public sector and two years later came with a new Labour Code, which made layoffs easier and gave the bosses an instrument for employing people depending on the amount of outstanding orders (the so-called working time accounts). That is yet another reason why it was perfectly justified to scream at the social democrats Zaorálek and Sobotka, who paraded at the September 21 demonstration, “You don’t belong here, here are the workers! Politicians out!”, as one of the participants did.

The situation of today is completely different. It is unique because the screws are being tightened on all fronts at once. At the level of private sector workplaces, workers faced repression in 2009 and 2010 in the form of a stagnation or even a decrease in wages, a spreading of precarious forms of work, lengthening of the working day, intensification of work and a the return of unemployment. Workers in the public sector are next.

The measures targeting the working class await all of us – workers in both the private and the public sectors, students, unemployed and pensioners, at the general social level. The government plans are not completely clear yet (which only suits the government, of course). What has surfaced so far demonstrates the great anti-worker ambitions of the coalition:

an increase in VAT from 10 to 19 percent (= increase of prices of food and other necessities), pension freeze and limiting their further increases to inflation, pension reform (partial privatization), increase in income tax for individuals, tougher state repression against migrants, amendments to the Labour Code favouring the companies, legal extension of precarious forms of work (lower severance pay, easier conditions for short-term contracts), tougher conditions for receiving unemployment benefits and getting the state to pay for medical and social insurance during unemployment, “participation” of patients in health care, public university fees, abolition of tax exemptions on employee benefits (meal and transport vouchers etc.)

Collective bargaining as a way of returning the blows

We should keep in mind what the government is planning. Not to lament over it with the unions, but to take it as a challenge and pay attention to it in practice: for example, the establishment of collective contracts in workplaces.

In what sense? The bosses and the state are one family, and that is how we should treat them. If the state is making our life more expensive, we should be trying to compensate for that in the workplaces.

How much more expensive the reproduction of our labour-power will be (and how much more expensive it will be to keep ourselves in shape to work for the bosses), what the impact of reforms on our wallets and family budgets will be – that is for the unions to count up. They are efficient in analyzing and documenting the injuries the government and bosses cause us. These can be dramatically lamented in speeches and television interviews.

But the fight in collective bargaining to compensate price increases by higher wages is up to us. A major union representative already said what he thinks of that: we should rather forget about improving our own budgets from the pockets of our employers. “There will be a greater demand from the employers for a compensation of these costs (the impacts of reforms and austerity measures) in higher wages,” said the boss of Škoda’s union, Jaroslav Povšík, suspecting the workers. He added that “This will create pressure on the employees’ representatives to take the price increases in to account, but this will not be possible everywhere.” This is how the unions think ahead.

As always, it holds that in capitalism, nothing is for free. Even the struggle for higher wages and better working conditions requires a lot – energy, determination, wits. But it is the only way of gaining anything in the current situation. The reward can be not only better living conditions, but also the consciousness of our own interests and collective power as workers; an even more important benefit for the future.

January 23 2011
Collectively Against Capital (Kolektivně proti kapitálu, KPK)
Czech / Slovak Republic
kpk@protikapitalu.org

Hnutí shromáždění na náměstích začalo naprosto neočekávaně 25. května v Aténách. Jaká skupina lidí iniciovala na Facebooku výzvu k shromáždění na náměstí Syntagma, aby se vyjádřilo „pobouření“ a zlost na vládní úsporná opatření, není jasné. Zdá se však, že do této iniciativy byli zapojení i někteří lidé okolo politické skupiny ovlivněné demokratickou ideologií pozdního Castoriadise. Výzva se setkala se sympatiemi masových médií, která jí poskytla propagaci a která během prvních dní odkazovala na titulek, který se údajně objevil během španělské mobilizace: „Pšššt, nekřičte, probudíme Řeky“ nebo tak nějak. Co bude následovat, nemohl samozřejmě nikdo vědět.

Počáteční výzva byla prohlášením nezávislosti a rozchodu s politickými stranami, politickou reprezentací a ideologiemi. Také dávala najevo vůli protestovat nenásilně proti státnímu managementu dluhové krize a proti „všem, kdo nás tam dovedli“. Kromě toho bylo hlavním heslem výzvy volání po „opravdové demokracii“, heslo „opravdová demokracie“ bylo však za pár dnů rychle nahrazeno sloganem „přímá demokracie“. Původní snaha organizátorů nastavit pro shromáždění určitá demokratická pravidla byla zúčastněnými odmítnuta, po několika dnech však jistá pravidla zavedena byla – týkala se časového limitu na projevy (90 sekund), způsobu, jakým lze navrhnout téma do diskuse (v psané podobě, dvě hodiny před začátkem shromáždění) a jakým budou vybíráni řečníci (losováním)… Měli bychom také zmínit, že kolem jádra hlavního shromáždění byla vždy spousta diskusí či dokonce konfrontací mezi zúčastněnými.

Na začátku, při prvních pokusech o sebeorganizaci vládl na okupovaném náměstí duch společného souznění a oficiální politické strany se netolerovaly. Levičáci, a to především ti ze Syriza (Koalice radikální levice), se však do shromáždění na náměstí Syntagma rychle zapojili a chopili se důležitých pozic ve skupinách, které se zformovaly, aby obsazení náměstí řídily, zejména ve skupině pro „administrativní podporu“ a skupině zodpovědné za „komunikaci“. Tyhle dvě skupiny jsou nejdůležitější, protože organizují agendu shromážděním stejně jako směr diskuse. Musíme poznamenat, že se tito lidé ke svému politickému angažmá otevřeně nepřihlásili a vystupovali jako „jednotlivci“. Nicméně protože na náměstí převládá postoj, že politické strany přišly o legitimitu, a protože je shromáždění nestálé a vnitřně velmi různorodé, nejsou jím tito politici schopni manipulovat se stoprocentní účinností. Jejich angažmá však ztěžuje účast jednotlivců na chodu oněch pracovních skupin, protože musíte čelit stínovému stranickému mechanismu oněch levičáků.

Shromáždění se konala každý den, postupně se stávala masovější a vyjadřovala úplnou delegitimizaci vlády a politického systému jako celku. Největšího shromáždění se účastnilo asi 500 tisíc lidí (v sobotu 5. června).

Sociální kompozice různorodého davu, který se schází každý den, sahá od dělníků, nezaměstnaných, penzistů a studentů po malé podnikatele nebo bývalé malé šéfy těžce zasažené krizí. Shromáždění u náměstí Syntagma se hned během prvních dnů rozdělila na ty, kteří jsou „nahoře“ (blízko parlamentu), a ty, kteří jsou „dole“ (na náměstí). V první skupině byli hned od začátku aktivní nacionalisté a extrémně pravicové skupiny, které ovlivňovaly konzervativnější a/nebo méně zpolitizované účastníky demonstrací (kteří byli buď proletáři, nebo proletarizovaní bývalí malí podnikatelé). Většina z těch, kteří se scházejí nahoře u parlamentu, mává řeckými vlajkami, dělá agresivní gesta na poslance, vykřikuje populistické a nacionalistické slogany jako „Zrádci!“ nebo „Zloději!“ nebo dokonce zpívá národní hymnu. Fakt, že jsou tihle lidé politicky konzervativnější, však nezbytně neznamená, že když eskaluje konflikt s policií, jsou ovladatelnější a drží se víc zpátky, nebo že bychom je mohli strčit do jednoho pytle s organizovanými extrémně pravicovými skupinami. Druhá skupina, která tvoří shromáždění, je silně orientovaná na demokratickou levici (vlasteneckou, antifašistickou, antiimperialistickou), jak lze vidět z odhlasovaných komuniké (viz real-democracy.gr), a má proletářskou kompozici (nezaměstnaní dělníci, státní zaměstnanci, univerzitní studenti, dělníci ze soukromého sektoru apod.).

Levice uspořádala řadu diskusních setkání na téma „dluhové krize“ či „přímé demokracie“ s pozvanými řečníky z řad levicových akademiků (šlo například o levicové politické ekonomy, jako je Lapavitsas), kteří jsou napojení na nejrůznější levicové politické strany (hlavně na blok SYRIZA a ANTARSYA). Organizace těchto akcí reprodukuje a posiluje propast mezi „experty“ a „neodborníky“, obsah prezentací přizvaných řečníků byl zaměřený na alternativní politický a ekonomický management kapitalistických vztahů a krize. Například hlavní názory, které zazněly k otázce dluhu, sahaly od návrhů na „restrukturalizaci zadlužení“ a smazání „hnusné části dluhu“ po prosazování okamžitého zastavení plateb ze strany Řecka či vystoupení z eurozóny a EU. Politický obsah vyjadřovaný na těchto akcích je v každém případě alternativní a patriotičtější cestou k „rozvoji země“ a k vytvoření skutečného sociálnědemokratického státu. Jinak řečeno se tyto akce snaží orientovat diskuse směrem k alternativní cestě, jak v Řecku reprodukovat kapitalistické vztahy, kterou by se měla vydat jiná vláda, v níž by měli levičáci místo, jaké si zaslouží…

Občas zazněla na těchto shromážděních od účastníků kritika týkající se prominentní role expertů v panelech a pojímání dluhu jakožto logistické, národní záležitosti, avšak tyto hlasy byly příliš slabé, než aby změnily celkový směr. Nejznámější návrh na levicový management „národního dluhu“ pochází od Řecké kontrolní komise složené z nejrůznějších levicových politiků, akademiků a odborových byrokratů. Tento návrh podporuje po vzoru Ekvádoru myšlenku na škrtnutí „hnusné části dluhu“. Tato Komise byla na náměstí v prvních dnech přítomna navzdory odsouhlasené rezoluci požadující vyloučení politických stran: záminkou bylo, že se prý jedná o „občanské sdružení“.

Někteří z nás se účastnili tematického shromáždění zformovaného všeobecným shromáždění okolo problematiky práce a nezaměstnanosti, které vystupovalo pod názvem Skupina dělníků a nezaměstnaných. Ve spolupráci s dalšími soudruhy se toto shromáždění snažilo prosazovat, s ohledem na přímé uspokojení našich potřeb, sebeorganizační praxi proletářského „zastavení plateb“ zdola. Tento požadavek je samozřejmě zcela v rozporu s levicovým politickým návrhem na „zastavení splácení státního dluhu“. V této souvislosti se na úřadech práce uskutečnilo několik intervencí, které vyzývaly nezaměstnané dělníky k tomu, aby se zapojili do skupiny na náměstí Syntagma, a snažily se iniciovat diskusi směřující organizaci lokálních shromáždění nezaměstnaných dělníků (tento cíl se bohužel nepodařilo naplnit). Ve stanici metra na náměstí Syntagma se také uskutečnily tři přímé akce, při nichž se zablokovaly turnikety označující lístky. Tyto akce se uskutečnily ve spolupráci s kolektivem nesoucím jméno „Neplatím“, který je v této oblasti aktivní. Levičáci, kteří se tohoto shromáždění účastnili, se pokoušeli omezit svou aktivitu na levicově politické požadavky „práva na práci“, „plnou, slušnou a stabilní práci pro všechny“ atd., a to bez jakéhokoli zájmu o propojení s vlastními bojovými zkušenostmi (pokud nějaké mají) a o účast na kolektivní přímé akci. Výsledek tohoto střetu popisuje prohlášení dostupné na http://real-democracy.gr/en/node/159. Hlavním problémem ale je, že kromě nás a několika antiautoritářů/anarchistů a levičáků se další lidé debat ani akcí téměř neúčastnili, ačkoli byly organizované akce odsouhlaseny všeobecným shromážděním.

To vede k dalšímu důležitému postřehu ohledně shromáždění na námětí Syntagma. Bez ohledu na to, že shromáždění přijímalo v tyto dny rozhodnutí zahrnující organizování přímých akcí, ve skutečnosti na nich nakonec participovalo jen velmi málo lidí. Zdá se, že přímá demokracie v podobě pouhého hlasování pro nebo proti určitým návrhům má na takovýchto masových shromážděních tendenci jen reprodukovat pasivitu a roli individualizovaných diváků/voličů.

Tuto pasivitu a individualizaci se velké části lidí podařilo překonat v den generální stávky (15. června), kdy potřeba boje proti pokusům státu rozpustit demonstraci a snaha o znovuobsazení náměstí Syntagma nevedly jen k zapojení tisíců lidí do střetů s policií, ale také k výrazům skutečné solidarity mezi demonstranty: protestující osvobozovali lidi z rukou policajtů, zdravotnický tým pomáhal každému, koho zasáhl slzný plyn nebo brutální útoky fízlů, tisíce lidí v jednu chvíli s radostí tančily uprostřed mraku slzného plynu atd.
Přesto se však objevily určité síly, tedy média, levicové strany a fašisté, které se snažily podporovat separace mezi demonstrujícími okolo otázky násilí a skrz obviňování některých násilných demonstrantů z toho, že za nimi stojí policejní agenti-provokatéři. Když na náměstí Syntagma dorazil anarchistický/antiautoritářský blok a bloky odborů členské základny a někteří ze soudruhů se přesunuli před parlament, využila skupina fašistů toho, že pár jednotlivců hodilo několik zápalných lahví (dvě až tři), a začali křičet směrem k demonstrantům do megafonů, že „kukuloforoi“ (maskované osoby) jsou tajní policejní provokatéři a měli by být izolováni. Tato skupina proti anarchistům/antiautoritářům zaútočila a podařilo se jí do útoku zatáhnout také další demonstranty. Anarchisté/antiautoritáři dokázali útoku čelit a úspěšně na něj odpovědět. Média však tento incident vylíčila tak, že to byli anarchisté, kteří napadli „indignants“ (jak se říká po vzoru Španělska shromážděným lidem na náměstích), což mělo za cíl separovat od sebe ve hnutí „násilné“ a „pokojné“ protestující. Video z tohoto incidentu se pak pouštělo v médiích neustále dokola. Na úrovni politiky ulice byl ovšem tento pokus z velké části neúspěšný, protože když následně zaútočila na demonstraci policie, pustil se do boje s policajty zcela smíšený dav.

Když pomineme média, pokoušely se posilovat separaci mezi „násilnými“ a „pokojnými“ demonstranty také levicové strany, a to prostřednictvím své „provokatologie“ a neustálého obviňování a propagandy proti anarchistickému/antiautoritářskému milieu. Jejich cíle jsou samozřejmě jiné: chtějí hnutí držet v mantinelech legality a mírumilovnosti, aby v budoucnu mohly svou účast na něm politicky kapitalizovat v podobě vytouženého zasednutí v budoucí vládě, která bude sledovat alternativní levicovou cestu vývoje kapitalismu v Řecku. Dodejme, že Skupina dělníků a nezaměstnaných, na níž se někteří z nás podíleli, vydala rezoluci, která provokatologii a falešné rozpory uvnitř hnutí odsuzovala, text však nebyl nikdy odsouhlasen jako předmět diskuse, a to díky intervenci a manipulaci levicových organizátorů a slabé podpoře ze strany dalších účastníků.

K otázce „provokatologie“ a také „násilného, nebo pacifistického charakteru našeho hnutí“ však zaznělo hodně názorů. Dynamiku a rozporuplný charakter shromáždění lze ilustrovat na některých rozhodnutích, která shromáždění učinilo dva dny před osmačtyřicetihodinovou generální stávkou 28.-29. června. Levicovým organizátorům se podařilo v hlasováním úspěšně protlačit apel vyzývající policejní síly, aby „dali najevo respekt vůči vůli lidu a ústavnímu právu suverenity lidu […] a aby lidu nebránili v obraně vlastní ústavy“! Současně došlo k přijetí další rezoluce, která odsuzovala „profesionální násilníky, kteří slouží systému a ne hnutí“ a odrážela tak levicovou provokatologii namířenou proti těm, kdo nejednají v souladu s ideologií poslušnosti vůči „právu a pořádku“. Naopak den poté se shromáždění v dalším rozhodnutí vyslovilo na podporu „(…) těch, kteří se střetávají s represivními silami. Nikdo by neměl mluvit do megafonů proti nim“. Téhož dne se zamítl návrh na „odsouzení jakéhokoli násilí během nadcházející osmačtyřicetihodinové stávky“.

Je nutné poznamenat, že „hnutí na náměstích“ bylo zatím skutečně úspěšné v tom, že se mu podařilo rozšířit opozici vůči vládní politice, což je něco, co se tradičním generálním stávkám a izolovaným sektorovým stávkám nepodařilo. Zdiskreditovanou odborovou centrálu GSEE to donutilo svolat na 15. června, kdy mělo dojít k přijetí druhého „memoranda“, jednodenní generální stávku a dvoudenní stávku. Hodně dělníků využilo příležitosti k demonstrování od rána do noci. Ačkoli se nepodařilo zabránit přijetí memoranda, zdařilo se vytvořit hlubokou vládní a politickou krizi. Nikdy předtím, ani během nepokojů v prosinci 2008, netrpěl politický systém reprezentace tak nezvratnou delegitimizací. Levicovým organizátorům se ale podařilo udržet zprostředkující roli odborů – minimálně na ideologické úrovni – prostřednictvím společných plakátů, které osmačtyřicetihodinové generální stávce vyzývaly.

Co napsat ke stávce samotné? Za první je třeba říci, že není možné přesně odhadnout počet lidí, kteří se během oněch dvou dní do událostí zapojili. Do míst boje v centru Atén (tedy na náměstí Syntagma a do přilehlých ulic) lidé neustále proudili a nepřetržitě je opouštěli a počet demonstrujících se pohyboval od několika tisíc až ke stovce tisíc lidí. Je však možné říci, že účast na stávce, na shromáždění a na konfliktech s policií byla první den nižší než druhý: v úterý 28. června nepřesáhl počet demonstrantů na náměstí Syntagma 20 tisíc lidí.¹ Po oba dny se odehrávaly na velké části aténského centra kolem náměstí Syntagma prudké boje mezi demonstranty a zásahovou policií. Ta házela tisíce chemických zbraní, které vytvořily toxický a dusivý mrak. Druhého dne byly demonstrace zcela jistě intenzivnější a masivnější.

Podle policie bylo zraněno na 131 policistů, 75 lidí bylo zatčeno a 36 obviněno. Podle zdravotnické skupiny byla v improvizovaných zdravotních centrech na náměstí Syntagma poskytnuta první pomoc více než sedmi stovkám lidí, asi stovka byla odvezena do nemocnic. Škody utrpěly budovy bank, ministerstev, luxusních hotelů a několika obchodů a restaurací.

Není pochyb o tom, že cílem státu bylo od začátku vyklidit náměstí, zastrašit a rozehnat demonstranty.² Heslem dne však bylo „Náměstí neopustíme“ a postoj demonstrantů byl urputný a odhodlaný: výsledkem byly téměř neustálé konfrontace s policií, jak verbální, tak fyzické. Během prvního dne byli lidé z náměstí vytlačováni do přilehlých ulic a podstupovali delší či kratší bitky, dokud se policii nepodařilo vytvořit kolem náměstí kordon, který bránil lidem ve vstupu. Navzdory tomu zůstalo na náměstí několik set demonstrantů až do pokročilé noci.

Druhého dne došlo kromě shromáždění na náměstí Syntagma časně ráno k pokusům o blokády, které by zabránily poslancům ve vstupu do parlamentu. Tento plán se odsouhlasil na shromáždění na náměstí Syntagma, stejně jako na shromážděních, která se konala v aténských čtvrtích mimo centrum. Blokád se ale bohužel účastnilo jen několik set demonstrantů – a policie je okamžitě tvrdě napadla a rozehnala. Plán zabránit politikům dostat se do parlamentu tak selhal. Pokud jde o blokádu třídy Vasileos Konstantinou, po postavení barikád byli demonstranti vytlačeni do přilehlých ulic a po několika hodinách a nepříliš ostrých konfrontacích s policií zahájili dlouhou demonstraci, která procházela turistickými oblastmi centra, aby nakonec došla na velké shromáždění na náměstí Syntagma. Je třeba poznamenat, že blokády byly zcela neúčinné, protože levicové organizace, které hrály důležitou roli skrze svou kontrolu nad hlavními skupinami na shromáždění na náměstí Syntagma, neudělaly nic, aby zajistily na blokádách větší účast a skutečnou konfrontaci s policií. Postoj levičáků však samozřejmě není omluvou neschopnosti samotného shromáždění realizovat svá vlastní rozhodnutí a pasivity velké části jeho účastníků.

Pokud se týče konfliktů u parlamentu, odehrávaly se tam scény podobné těm z předchozího dne, ovšem s tím rozdílem, že bylo pro policii mnohem obtížnější dosáhnout svého cíle. Druhého dne se totiž bitek účastnily tisíce protestujících. Většina z demonstrantů byla připravena, měla plynové masky či improvizované ochranné vybavení, mnozí měli přípravky na neutralizaci následků slzného plynu a někteří byli plně vybaveni na bitky s policií. Ve většině případů se vytvořila „frontová linie“, kde se odehrávaly bitky, a „týl“, kde lidé skandovali hesla, dávali pomoc těm, kdo ji potřebovali, a dokonce „zásobovali“ „frontovou linii“ novými posilami.

Stoupenci nenásilného protestu ty, kdo se mlátili s policií, podporovali. Samotná fyzická přítomnost obrovského davu navíc policejní operace stěžovala sama o sobě. Protestující zablokovali skupinu policistů na motocyklech z nechvalně známých jednotek “DIAS” a “DELTA”: „nenásilní“ protestující se před ně postavili a nebáli se bitek, i když se na ně policisté chystali zaútočit. Z ulic kolem náměstí Syntagma je vytlačily jen nepřetržité masivní a násilné útoky zásahových policejních jednotek. Oproti tomu, co říkali mnozí během předchozího dne a zejména během bitek s policií z 28. června, tyto střety lidi „nezastrašily“ – v jistém smyslu vyjadřovaly naakumulovanou zlobu na velkou měrou delegitimizovanou vládu, policejní brutalitu a zhoršování životních podmínek dělnické třídy.

Zejména onoho dne se vedle sebe na ulicích znovu objevili, aby protestovali proti úsporným opatřením a bojovali s policií, povstalci z prosince 2008 (anarchisté, anti-autoritáři, studenti, ultras, mladí proletáři z prekarizovaných pracovních míst) a významná část „tradičnější“ dělnické třídy (z bezpečnějších částí pracovního trhu). K něčemu takovému došlo poprvé od 5. května 2010.

Osmačtyřicetihodinová generální stávka měla s rebelií z prosince 2008 ještě jiný podobný rys: hravost. Mnoho hesel a skandování protestujících proti vládě a Mezinárodnímu měnovému fondu vychází z hesel a skandování z chuligánské kultury, během konfrontací s policií povzbuzovali protestující, aby hájili své pozice, bubeníci.

Po oba dny policie okolí náměstí Syntagma a centrální ulice pozdě v noci vyčistila a na náměstí zůstalo jen pár odhodlaných lidí.

Tisíce lidí, kteří se bitek účastnili, a jejich různorodost v praxi popřela spiklenecké teorie levičáckých organizací/stran a médií o „provokatérech“ či „para-státních ganzích“ a doložila, jak je podobná mainstreamová propaganda o „specifických“ skupinách, které vždy „vytvářejí chaos“, směšná. Že je proti ozbrojeným, vzteklým a nemilosrdným policistům, kteří chrání kapitál a jeho stát, třeba házet kameny, zapalovat ohně a stavět na ulicích barikády, zjistili mnozí.

Tato změna byla také výsledkem překonání (obvykle verbálních) konfrontací mezi „násilnými“ a „nenásilnými“ protestujícími během mobilizací posledních měsíců. Mnoho „nenásilných“ protestujících, obvykle starších lidí, si konečně uvědomilo, že se za maskami „provokatérů“ často skrývají obyčejní mladí lidé plní vzteku. Při jedné scéně si asi šedesátiletá dáma přátelsky povídala s šestnáctiletým mladíkem v masce o „právu bránit se policajtům“ a o podobných tématech diskutovali s „riotery“ i další slušně oblečení „rozhořčení“ protestující. Jindy zase zamaskovaní demonstranti, kteří byli na konfrontační momenty připraveni, pomáhali „nenásilným“ protestujícím, kteří byli zasaženi slzným plynem. Násilí je však přitom jen jedním z témat sociálních a politických diskuzí, k nimž dochází uvnitř mobilizovaného davu a které hrají důležitou roli ve formování mobilizací i rozporuplných postojů mnoha demonstrujících. Můžeme říci, že tyto pře vytvářejí omezenou veřejnou proletářskou sféru, v níž jsou vznášeny teoretické a praktické otázky.

Dalším zvláštním rysem těchto dnů hněvu byla kombinace nepokojů a oslav. Během střetů hrála živá hudba, lidé zpívali, a jak jsme už zmínili, bubeníci v několika případech doprovázeli protiútoky na policajty. Odpoledne 28. června na náměstí proběhl, navzdory střetům, koncert a protestující zpívali, zatímco policie stříkala slzný plyn. O den později dodaly bojům sladkou příchuť koláčky a zmrzlina expropriovaná z místního řetězce kaváren (ačkoli skupina zodpovědná za dodávky potravin tuto praxi nakonec z megafonu odsoudila, patrně poté, co byla napomenuta levičáckými „organizátory“). Později se velká skupina členů SYRIZA pokusila lidem zabránit v hromadění kamenů, které měly být použity v případě zásahu pořádkových jednotek, ale poté, co nebyla schopná nabídnout alternativní plán obrany, své úsilí vzdala. Brzy nato byla z náměstí odvezena aparatura na ozvučení s tím, že by mohla být poničena. Rozhodnutí odvézt pryč „hlas“ mobilizace ve chvíli, kdy v postranních ulicích stále docházelo ke střetům, jasně podkopalo další obranu náměstí. Za několik minut zahájila policie obzvláště násilnou operaci na vyčištění náměstí a podařilo se jí vytlačit dav do stanice metra. Na náměstí se vrátilo už jen několik stovek lidí a ještě méně jich zde vydrželo až do pozdních nočních hodin.

Měli bychom také poznamenat, že vztek na politiky a policii roste. Rozhořčení je kromě rozšířených střetů patrné také ve verbálních projevech, které je možné zaslechnout: „Měli bychom vypálit parlament“, „Měli bychom je pověsit“, „Měli bychom se chopit zbraní“, „Měli bychom zajít k těm policajtům domů“ atd. Spoustu takových prohlášení můžeme slyšet od starších lidí. Nahromaděný vztek se také projevuje při „zadržování“ tajných policajtů. Devětadvacátého června večer byl v metru ve stanici Syntagma odhalen tajný policista, kterého nakonec zachránili lidé z Červeného kříže a pomohli mu utéct (podle některých zvěstí místo opustil bez své pistole…).

Co se týče odborů (GSEE-ADEDY), kromě vyhlášení osmačtyřicetihodinové stávky, k němuž přistoupily víceméně kvůli tlaku „hnutí z náměstí“, nehrály v podstatě žádnou významnou roli. Je příznačné, že jejich bloky přilákaly pouze několik set lidí a druhého dne, kdy byl schvalován nový balíček úsporných opatření, uspořádaly odbory GSEE pozdě odpoledne shromáždění na jiném náměstí v centru města. Třicátého června navíc GSEE vydaly tiskové prohlášení, v němž v souladu s konspiračními teoriemi odsoudily „ničení a předem domluvené střety mezi ´lidmi v kapucích´ a policií, ve spolupráci proti dělníkům a demonstrantům (…) GSEE odsuzuje veškeré násilí a volá vládu k zodpovědnosti…“. Naproti tomu odbory ADEDY zaujaly opatrnější postoj: 29. a 30. června ve svém tisku odsoudily „barbarství vlády“ a „policejní brutalitu“ proti demonstrantům a svolaly shromáždění na náměstí Syntagma, které nikdy nezorganizovaly.

Na závěr několik obecných bodů ke hnutí proti nejtvrdším úsporným opatřením od druhé světové války:

1) Nacionalismus (většinou ve své populistické formě) je velmi rozšířený a je posilován jak rozmanitými extrémně pravicovými klikami, tak i levicovými stranami a levičáky. V době, kdy se vše ostatní hroutí, se jeví národní identita jako poslední pevný bod dokonce i mnohým proletářům a maloburžoazii zasažené krizí. Za hesly o „vládě zaprodané cizincům“, „záchraně země“, „národní suverenitě“ a „nové ústavě“ leží hluboký pocit strachu a odcizení – a „národní společenství“ se jeví jako magický jednotící lék. Třídní zájmy jsou často vyjadřovány nacionalistickými a rasistickými výrazy, což vytváří zmatený a výbušný politický koktejl.

2) Manipulace hlavního shromáždění na náměstí Syntagma (kromě něj existují i další na předměstích Atén i v jiných řeckých městech) ze strany „inkognito“ členů levicových stran a organizací je jasně patrná a představuje skutečnou překážku pro třídní směr hnutí. Nicméně vzhledem k hluboké krizi legitimity politického systému musejí i oni zastírat svoji politickou identitu a balancovat mezi abstraktními hesly o „sebeurčení“, „přímé demokracii“, „kolektivní akci“, „antirasismu“, „společenské změně“ atd. na straně jedné a extrémním nacionalismem a zločineckým chováním některých extrémně pravicových jedinců, kteří se pohybují ve skupinkách na náměstí, na straně druhé. A tento úkol příliš úspěšně nezvládají.

3) Velká část antiautoritářského milieu a část levice (zvláště leninisté a většina odborářů) si od shromáždění drží odstup nebo jsou vůči němu otevřeně nepřátelští. Ti první ho odsuzují za tolerování ochranky a fašistů před parlamentem a shromáždění vnímají jako maloburžoazní. Ti druzí mu vyčítají apolitičnost a nepřátelství vůči levici a odborovému, organizovanému hnutí pracujících.

Jedno je jisté: tohle prchavé hnutí plné protikladů přitahuje pozornost celého politického spektra a vyjadřuje krizi třídních vztahů a politiky obecně. Žádný jiný boj se za poslední desetiletí nevyjádřil tak ambivalentně a výbušně. Celé politické spektrum je znepokojeno tím, že shromáždění nevyjádřilo narůstající hněv proletářů (a maloburžoazie) skrze běžné zprostředkovatelské kanály politických stran a odborů. Díky tomu je těžko kontrolovatelné a potenciálně nebezpečné pro systém politické a odborové reprezentace obecně. Proto je tak důležitá role, kterou hraje „provokatologie“: slouží jako exorcismus, jako pomluva vyslaná na adresu rostoucí části populace, která se vydala na území nikoho do oblasti „parastátních aktivit“ a měla by být neutralizována. Z jiného úhlu pohledu vnáší mnohotvárnost a otevřený charakter tohoto hnutí na agendu otázku sebe-organizace boje, i když jeho obsah zůstává vágní. Veřejná diskuze o povaze dluhu představuje choulostivou otázku, protože by mohla vést ke vzniku hnutí, které by „odmítlo platit“ řeckému státu (a to je téma, které je daleko za politickým horizontem stran, odborů i velké většiny mimoparlamentní levice, s ohledem na jejich etatismus). V době, kdy se zdá, že se všechny jistoty rozprášily ve vzduchu, je směr, který hnutí shromáždění nastoupí poté, co parlament odhlasoval střednědobý program, nejistý.

Ta Paidia Tis Galarias (TPTG), 11. července 2011

Poznámky

1 Fakt, že se většina lidí rozhodla stávkovat až druhý den osmačtyřicetihodinové generální stávky, kdy se hlasovalo o „programu střednědobého konsolidačního rámce“, jasně odhaluje ideologický a falešný charakter levicových apelů na časově neomezenou generální stávku. Ohromné snížení dělnických příjmů a zdrojů spolu s rozvinutou odborovou krizí dělá vyhlídky na něco takového naprosto nemožné, přinejmenším v krátkodobém měřítku, a to jak na objektivní, tak subjektivní úrovni. Levicovým voláním po neomezené generální stávce proto schází jakýkoli reálný obsah a jsou používány jen jako pseudo-militantní propaganda, jejímž cílem je skrýt naprostou neschopnost a/nebo neochotu svých autorů zapojit se do organizování praktických přímých akcí prosazujících „proletářské neplacení“ zdola. Kádry všech levicových stran a skupinek se věnují mnohem víc tomu, aby si udržely své institucionální pozice v odborech, sdruženích a nevládních organizacích, než skutečné třídní, antagonistické činnosti.

2 Jak později odhalila média, byl tenhle plán naplánován a odsouhlasen na konferenci generálů řecké policie již v úterý a ukazuje jak pečlivost, s níž vláda přistupovala k volbě ohledně úsporných opatření, tak absurditu teorií o „provokování“ policie. Kromě toho lze po ohnivých výměnách názorů mezi zásahovými policisty a demonstranty říci, že se těmto policejním jednotkám muselo dostat jistého „ideologického tréninku“ ze strany vládních úředníků, aby jim v plnění příkazů nestály v cestě žádné morální pochyby: jejich převládající argument byl, že většina demonstrantů jsou „státní zaměstnanci, kteří přišli o svá privilegia“…

The government did not retreat – not surprisingly

1. In terms of immediate aims, the strike won nothing. At times, it was quite difficult to decode the particular demands from the official statements of the unions and from the speeches and interviews given by their bosses. The most oft-mentioned goal, though, was to make the government withdraw two of its reforms – those pertaining to the health care and welfare systems.

Neither of them was withdrawn. Five days after the strike they were sent to the Senate without any change.

2. There is no reason to feel surprised about that. In a situation when both reforms were passing a third reading in the House of Deputies, a far more massive strike and a more offensive protest would have been required to force the government to withdraw them. In other circumstances, the complete paralysis of the railways and the Prague subway, and to a great extent, the trams and buses in Prague, would have been a hard blow. This time it just wasn’t enough. Perhaps it would not even have been enough if the transit workers had been successful in blockading all the depots, in preventing the scabs from providing bus and tram transport, and in blocking the traffic arteries. Both reforms, sailing through parliament, were just too important.

Unions lagging behind, again

3. Why did the unions let things go that far? Why did they wait for so long? Such questions are completely justified.

And these were the questions actually asked last year, in the protests against cuts in public services, when the government tested how far it could go in its attacks. The first ones under the ax were the public sector workers. Unions organized a demonstration in late September which was surprising not only by its 40,000-strong attendance (including workers from Prague), but also because it did not look like the usual boring union demonstration. Many workers even brought their own homemade banners. However, immediately after the demo the unions acceded to the cuts. Moreover, at the beginning of December, they let off some steam in a wholly impotent (1) strike… which came only after the government had passed everything it wanted.

This year, the scenario was repeated. Again, 40,000 workers from both the public and the private sector attended a demonstration in Prague. As in September, their numbers were larger than the unions could hope for, and the mood was better than in a usual union demo.

Again, the unions only called the strike when it was too late.

Speaking about past union “activity”, it is worth remembering their reaction to the very first attack on workers connected with the crisis in 2008/2009. Especially in industrial companies, there were massive layoffs and wage reductions, as well as a general worsening of working conditions. At that time, the unions did not make a sound, stressing instead their constructive collaboration with the bosses. They explained that in times of crisis, belts just have to be tightened – in other words, that the workers should pay for the crisis. Meanwhile the crisis in industry faded away but the measures – like, for instance, precarious forms of work such as temporary hiring through agencies – remained.

Unfortunately, the government offensive remained unchallenged

4. The government pushed through the health-care and welfare reforms with the same self-confidence and calmness as in the cuts of autumn 2010. Another sign of this self-confidence was the preemptive measure in court which outlawed the strike called for June 13. The unions, in turn, showed just how much they are “willing” to fight by their acceptance of this ban. By postponing the strike, they precluded its effect: the state could prepare for it and minimize expected damage.(2) Never tell your enemy what you are about to do!

Of course, this does not mean that things cannot take a turn for the better through working-class self-activity. For now, however, a more formidable opponent for the government are its own corruption scandals and internal quibbles.

Did the transit strike strengthen people at workplaces?

5. Clearly, strikes cannot be judged just by the immediate material gains or losses they lead to. A victory can be of a political nature as well: When consciousness of the antagonism between our interests and the interests of companies or of the state budget is deepened by an experience of a collective conflict. When the strike opens the door to discussion and a general critique of capital. When it is shown that the workplace need not be the place where we subserviently take orders; when this encourages people to more battles; when the strike leads to new contacts among militants; when … when the action leaves us something to lean on in the future.

How shall we evaluate the transit strike of June 16 in this respect? As far as we know, many tram drivers in Prague invested a lot of energy in its preparation – by trying to persuade colleagues in depots, by organizing things during the strike, sometimes, perhaps, even by efforts to prevent trams driven by scabs from setting out – and were proud of how significantly they managed to paralyze tram traffic. Neither should we forget that many non-unionized workers joined the strike; nor that the subway drivers, who so far had kept their distance in all the previous struggles and bore a reputation as elitists, went on strike as well.

If the strike left some encouragement in the workplaces and strengthened the capacity of workers to collective resistance, that is really good. Of course, workers cannot avoid the confrontation with the fact that the immediate gains of the strike are nil. But hopefully they will not slip into resignation and passivity, and will use this experience in debates on what to do better next time, on the role that the unions have played in the protests so far, and on how to take matters into their own hands.

Anger. But what next?

6. During the strike, it was again evident that the government measures directed against working-class living standards – implemented at a time when the government keeps running into scandals, as do many municipalities – resonate within society. The anger is almost tangible. Most workers know what position to take on the reforms – which is quite a novelty in the Czech Republic. The transit strike had solid support from other sectors of workers.

On the other hand, anger is a good start but not much more than that. The important question being: will it lead to practical action, or will it end in a passive, symbolic support of those workers who decide to act, while the rest of the working class crosses their fingers and hopes for the minority to win the struggle on their behalf? This is now the most important question that will need to be answered in the following weeks and months. After all, this question had to be answered by some sectors of workers already in the strike of June 16. Unfortunately, not only in local transport did the workers chose passive support.

A general strike, presented as an ace up the sleeve by the “radical” left, is the wrong answer to this question. It is thought of as a panacea, as a sort of automatic “radical” alternative… to what? To a situation where working-class self-activity in most workplaces is still around zero? A general strike cannot be decreed – neither by union structures, nor by the “radical” or civil society left who like to pose as an advisor to the union bosses. It must grow from the balance of forces between the proletariat and the companies/the state. For the struggle to be general, it must be rooted in particular activity, most importantly at the point of exploitation. We are not in such a situation. The working class shows little willingness to take the risk and struggle.

We can still take money out of the companies’ pockets

7. We still have not felt the full impact of the reforms on our wallets – that is to come mostly in 2012 when most of the reforms will become operative. If we do not manage to fend them off, then the time will come to take what we have lost due to the reforms from the pockets of the companies. The struggle for higher wages may then be the only terrain where we can compensate for the losses. After all, the employers are well aware of this danger and are openly discussing it. We should engage with this chance seriously as well, especially in case we are unsuccessful in stopping the government offensive. The crucial question will be whether the workers in the car industry and other important sectors grab this chance, and if workers in general will succeed in breaking through the limits of collective bargaining managed by the unions and take the struggle for higher wages into their own hands.

Such a struggle would, of course, take place on a more advanced political terrain. It would be based on the consciousness that we are not just facing a particular employer, but capital in general. No matter if its parts are managed by the state, “my” boss, or “your” employer. When we strike against the government, we have to confront “our” employer as well, just like the transit workers did. And when we react to capital’s measures that make our reproduction more expensive through reforms, it is fully justified to ask for the money from the company we sell our labour-power to.

Kolektivně proti kapitálu (KPK, Collectively Against Capital) – Mouvement Communiste (MC, Communist Movement), June 22 2011.

Background

The engine behind the strike were the unions in the transit sector. It’s not that the drivers are a more militant part of the working class – generally, there have been no significant strikes or workers’ struggles in the Czech Republic for decades. Transit workers do enjoy a range of benefits, however, which were threatened by the reforms. For example, according to the Prague subway machinists unions, the workers of Prague Public Transit Co. would lose a yearly ticket worth 4750 CZK (195 €), a meal ticket subsidy of 10 080 CZK (415 €) per year, a “flexi pass” worth 1200 CZK (50 €), a pension insurance contribution of 6000 CZK (250 €) and other benefits. The participation of miners in the protests (but not in the strike!) was induced by the intention to abolish early retirement for hard-working professions. On Thursday, June 9, information surfaced that a strike was being prepared for next Monday. According to all the available sources, the call to strike was pushed for by the unions of Prague Public Transit Co. Union bosses were cautious in commenting on the strike on Thursday and did not confirm anything officially. The stoppage was only fully announced a day later, on Friday June 10.

The government did not falter, though. On the very next day, politicians invited the union officials to the government HQ, under the pretext of negotiation. There, union representatives were handed a court ruling banning the strike by police officers. According to this ruling, the unions did not call the strike appropriately in advance, thereby making it unlawful, which will enable the government to claim compensation for all the damage. The unions balked. In spite of tough words of “a scrap of paper”, they recalled the Monday strike and postponed it to Thursday June 16. Even though the unions of Prague Public Transit Co. initially insisted on having announced the strike last Wednesday and on taking strike action regardless of the ban, eventually they backed off as well.

When in 1997 railway workers went on strike for five days, the court also issued a sort of preemptive measure which banned them from continuing the struggle. Back then, the workers – along with the unions – trashed the ban and struggled to the victorious end. It is true that this ruling only came at a time when the strike was in full force. But in spite of that, the story tells quite a lot about the present situation. What secured the victory in 1997 was – apart from the unity of railway workers, of course – this uncompromising attitude.

One version of the current story is that many people were angered by the strike ban itself, which led even those who were not planning on striking to participate. If that was really the case, then the unions (but first of all the workers themselves!) have wasted a unique opportunity. During the two days before the strike, one form of struggle was being quietly replaced by another. At first, the unions canceled the road blockades, then in the Wednesday negotiations with the Prague and Brno mayors they agreed to keep the backbone lines running and not to prevent those willing to work from actually working. Thanks to the postponing of the strike, the municipalities and the government had an extraordinary chance to prepare.

Mass transit can be looked at from two points of view. The media and the politicians presented the civic side: people will not be able to get to work, to school, to vacation. This side only sees the individual, atomized “passengers” pursuing their own individual interests. The politicians and the media stressed this aspect as much as they could, because atomized passengers tend to be inconvenienced by a strike. (3)

The other point of view is much more significant in that it shows just why a transit stoppage is such a sensitive issue for politicians and bosses. Mass transit does not just transport atomized citizens, “passengers”, but employees, laborers, workers. If they do not make it to the workplace on time, capital faces a problem, as no one but the workers can keep it running. As such, mass transit is a major component of social production, because it ensures the presence of proletarians on the workplace. After all, the same function is fulfilled by important traffic hubs and roads. Of course people use mass transit to various other ends, too, but their proportion in the total number of passengers is insignificant, especially on workdays.

The course of the strike

At first, the unions along with the miners from the Ostrava region wanted to accompany the strike with blockades of key traffic arteries. Under the pressure of threats of police repression, they backed of from this intent, resorting to unspecified “blockades of big cheeses”, which turned out to be a mere demonstration. Its only result was the cancellation of Václav Klaus’ 70th birthday celebration at the Prague Castle.

Before its start, the strike enjoyed the most massive support in Prague and Brno. In Ostrava, for example, the drivers of the local transit company, who in the first half of June went on strike for several days to gain higher wages, had not initially intended to stop work. The drivers of Ustí nad Labem were initially similarly unenthusiastic, but after the banning of the Monday strike they announced that they would participate on Thursday. Similar information surfaced from other towns, including Ostrava. Eventually it turned out that in many towns, the workers eventually took part only in a symbolic way. Even in Prague and Brno many key tram and bus lines remained operative. In Brno, the unions agreed on a compromise with the city government, to ensure transit in the morning peak hours.

At first glance, the most militant participation in the strike came from the railway workers and those of the Prague subway. Railway transport was blocked all over the country, with not just machinists striking, but also the dispatchers and cashiers. In the Prague subway, for the first time in its history, not a single train left the depot all day. The situation in surface transit in the cities was different, though. In Prague, about a third of trams and a quarter of buses were at work.

The operation of the subway and railways is, in terms of technology and safety, more demanding than driving trams and buses. Therefore it is much easier to engage scabs in the latter. According to one of the strikers, part of the trams were operating mostly because managers and white-collar workers who possess a tram driver’s license – but do not usually drive – were engaged. Some tram drivers in Prague stated during the strike that they were willing to launch an unlimited strike. Such statements did not become reality. As in the drivers’ strike in Ostrava a few weeks before, the major weakness of the struggle was that the strikers did not manage to fully block all transit by means of pickets and prevent scabs from working. For a while, they attempted to stop scab trams in Praha-Vokovice and Strašnice, but the blockades were short-lived. Moreover, the unions vehemently denied that any of that ever happened, adding a proposal that the Prague Public Transit Co. should find any “culprits” on surveillance video recordings… In other cities and towns, like Brno and Olomouc, the transit was weakened but nonetheless operative.

In Olomouc, about 70% of the 415 employees participated. Of all the regional towns, the strike received the greatest support in Havířov, where 153 of 190 drivers of ČSAD Havířov were out. The company’s management at least secured transport for the workers of Hyundai (Nošovice) and ArcelorMittal (Ostrava), as well as for the miners. In the Bruntál and Krnov regions, most drivers of Veolia Transport Morava joined the strike, totaling 120. In Brno, the support for the strike was sizable, but the unions secured transport on backbone lines during the peak hours. It seems that in most towns, the problem was not that the workers from other sectors would be against the strike. Many just took a day off on Thursday, assuming it was better to have a day of paid vacation than a day of excused, but still unpaid absence due to the strike.

Notes

(1) The Czech union confederation ČMKOS went as far as to issue a formal guideline to the shop stewards not to agitate for the strike. See Třídní kniha KPK, no. 3. (Třidní kniha, “Classbook”, is an irregular bulletin published by Collectively Against Capital in Czech.)

(2) When the unions cheered at the statement of Prague Public Transit Co. that the strike helped save 3 million CZK (almost 125 000 € in unused electricity and unpaid wages of the strikers), they only showed their lack of understanding of what a strike is. The goal of a strike is precisely to hurt, to cause damage and to force the opponent into accepting the strikers’ demands.

(3) Paradoxically, this civic side was even able to express itself through collective activity – mostly young people protesting against the strike the night before it took place managed to block the Dejvická subway station for a couple of hours.

Vláda neustoupila. Nikoho by to nemělo překvapit

1. Pokud jde o bezprostřední cíle, stávka se ničeho nedomohla. Občas sice bylo těžké z odborových prohlášení, projevů odborových bossů a jejich rozhovorů pro média vyluštit, jaké jsou přesné požadavky stávky, nejčastěji se ale zmiňovalo, že jejím cílem je, aby vláda stáhla dvě své reformy, sociální a zdravotní.

Ani jednu z nich vláda nestáhla, pět dnů po stávce je poslala obě do senátu, bez jediné změny, kterou by si stávka vymohla.

2. Není se čemu divit. V situaci, kdy byly obě reformy již ve třetím čtení, by byla potřeba mnohem masivnější stávka a ofenzivnější protesty, aby se vláda k jejich stažení donutila. Jindy by byla komplet stojící železnice a pražské metro a ochromená nadzemní doprava v Praze silná karta, na stažení obou reforem na poslední chvíli z parlamentu ale stačit nemohla. Možná by nestačilo ani to, kdyby pracující v dopravě úspěšně zabarikádovali všechny vozovny, zabránili stávkokazům v provozu autobusů a tramvají a kdyby lidé blokovali dopravní tepny. Ony dvě reformy, které již pluly parlamentem, byly velké sousto.

Odbory pozadu. Opět

3. Proč nechaly odbory zajít věci až tak daleko, proč se stávkou čekaly, dokud nebudou reformy na konci poslanecké cesty? Právě tak by mohla znít otázka.

Právě tak zněla otázka už loni při protestech proti škrtům ve veřejné sféře, kdy si vláda testovala, jak daleko až může zajít, a jako první si vzala pod sekeru zaměstnance veřejného sektoru. Odbory tehdy uspořádaly koncem září demonstraci, která překvapila jak tím, že na ni přišlo kolem 40 tisíc lidí, včetně pracujících z Prahy, tak tím, že se mnozí přinesli vlastní transparenty a že se akce nepodobala standardním, uondaným odborovým manifestacím. Hned po ní ale tehdy odbory na škrty přistoupily a počátkem prosince upustily ventil bezzubou (1) a téměř nepostřehnutelnou stávkou… která přišla až poté, co vláda schválila vše, co chtěla.

Loňský scénář se v bleděmodrém vydání zopakoval i letos. Na květnovou demonstraci v Praze přišlo znovu přes 40 tisíc lidí, a to ze soukromého i veřejného sektoru. Podobně jako v září 2010 to bylo víc, než odbory čekaly, lidé si opět přinesli řadu vlastních transparentů, i tentokrát atmosféra jen málo připomínala ospalé odborové demonstrace posledních 20 let.

A i tentokrát si odbory s vyhlášením stávky počkaly až na dobu pěti minut po dvanácté.

A jsme-li u rekapitulace odborových „aktivit“, připomeňme, jak reagovaly na první útok na zaměstnance, který přišel v souvislosti s krizí hned na přelomu let 2008 a 2009. Zvláště průmyslové podniky tehdy masivně propouštěly, snižovaly mzdy krácením pracovního týdne a zhoršovaly pracovní podmínky. Odbory tehdy ani nehlesly a zdůrazňovaly, jak vycházejí šéfům vstříc. Vysvětlovaly to tehdy tím, že v době krize je třeba přitáhnout šrouby – tedy že za krizi mají platit pracující. Krize v průmyslu mezitím odezněla, opatřením, která se tehdy přijala, ale čelí lidé na pracovištích dodnes: mezi jiným nejistým formám zaměstnávání, jako je například agenturní práce.

Vládní ofenziva zůstala bohužel nezpochybněna

4. Se stejnou sebejistotou a přehledem, s jakým vláda prosadila podzimní škrty ve veřejné sféře, tak prosadila i sociální a zdravotní reformu. Svou sebejistotu ukázal stát i předběžným opatřením, kterým stávku původně ohlášenou na pondělí 13. června, zakázal – a odbory svým akceptováním státního zákazu zase ukázaly, na co si „troufnou“. Tím, že stávku odložily, se přitom připravily o její účinek: stát se na ni mohl připravit a minimalizovat očekávané škody. (2) Nepříteli neříkej nikdy dopředu, co se chystáš udělat.

To neznamená, že se věci nemohou, díky aktivitě pracujících, obrátit lepším směrem, zatím je však pro vládu větším protivníkem než protesty její vlastní korupční skandály a vnitřní rozhádanost.

A aby nedošlo k mýlce: netvrdíme, že největším problémem jsou pro pracující třídu odbory. Jakkoli jsou hodné kritiky, největší výzvou je pro pracující jejich vlastní pasivita a to, že si neuvědomují svou vlastní potenciální sílu.

Posílila stávka lidi na pracovištích?

5. Stávky samozřejmě nemůžeme hodnotit jen na základě splnění či nesplnění jejich bezprostředních materiálních požadavků. Vítězství může být i politické: Když se díky podstoupené zkušenosti kolektivního konfliktu prohloubí vědomí o tom, že naše zájmy jsou protichůdné se zájmy firem nebo státního rozpočtu. Když stávka otevře dveře diskusím a obecné kritice kapitálu. Když ukáže, že pracoviště nemusí být místem, kde jen poníženě posloucháme, když tak lidi povzbudí do dalších bitev, když se díky stávce vytvoří kontakty mezi militanty, když … když po akci zůstane něco, o co se budeme moci opřít příště.

Jak stávku hodnotit v tomhle ohledu? Podle toho, co víme, do ní například řada pražských tramvajáků investovala spoustu energie – přesvědčováním svých kolegů na vozovnách, organizováním věcí během stávky, občas snad i potřebnou snahou nedovolit, aby vyjeli tramvaje stávkokazů – a byli hrdí, že se jim tak významně podařilo provoz tramvají ochromit. Nemůžeme pominout, že se stávky účastnila řada neodborářů, ani to, že stávkovali řidiči metra, kteří se dosud drželi od všech bojů v pražském Dopravním podniku stranou a měli renomé elitářů.

Pokud za sebou stávka nechala na pracovištích povzbuzení a podpořila kapacitu pracujících ke kolektivnímu odporu, je to dobře. Jistě, lidé se nevyhnou konfrontaci s tím, že bezprostřední výsledky stávky jsou nulové: snad ale nesklouznou do odevzdanosti a pasivity a využijí zkušenosti k debatám o tom, co dělat příště lépe, i o roli, kterou dosud v protestech hrála instituce odborů, a o tom, jak vzít věci do vlastních rukou.

Naštvanost. A co dál?

6. Během stávky se znovu ukázalo, že vládní kroky namířené proti životní úrovni pracujících (zatímco vláda sama, stejně jako řada radnic, prochází od jednoho korupčního skandálu k druhému) ve společnosti rezonují. Naštvanost lidí je skoro hmatatelná, většina pracujících ví, jaký k reformám zaujmout postoj – to je v Česku docela novinka. Dopravní stávka měla slušnou podporu ze strany jiných sektorů pracujících.

Jenže: Naštvanost je dobrý start, ale jen o málo víc. Důležité je: povede k praktické akci, nebo skončí jen u vyjadřování pasivní, symbolické podpory těm pracujících, kteří se do akce pustí a jimž budou ostatní jen držet palce, aby boj vybojovali i za ně? To je teď ta nejdůležitější otázka, na níž budou muset odpovědět následující týdny a měsíce. Koneckonců, na tuhle otázku museli dát odpovědět jisté sektory pracujících už během stávky z 16. června. Nejen lokální dopravci si bohužel vybrali pasivní podporu.

Generální stávka, kterou vytahuje jako recept z rukávu „radikální“ levice, je na naši otázku špatnou odpovědí. Tváří se jako všelék, jako jaksi automatická „radikální“ alternativa… k čemu? K situaci, kdy se dělnická aktivita na většině pracovišť stále ještě naneštěstí blíží pořád nule? Generální stávka se nedá nadekretovat, ani odborovými strukturami, ani „radikální“ či občanskou levicí, která chce radit odborovým bossům: musí vyrůst z aktuálního poměru sil mezi proletariátem a firmami/státem. Aby mohl být boj generální, musí být pevně zakořeněn v konkrétní aktivitě především v místě našeho vykořisťování. V takové situaci nejsme. Dělnická třída nevykazuje příliš ochoty jít s kůží na trh a bojovat.

Ještě pořád můžeme peníze vytahat z kapes firem

7. Plný dopad reforem na svých peněženkách stále ještě necítíme – to přijde hlavně až od roku 2012, kdy jich má začít většina platit. Pokud se reformy odrazit nepodaří, pak přijde chvíle na to, vzít si to, o co jsme kvůli nim přišli, z kapes firem. Boj za vyšší mzdy pak může být jediným terénem, kde si ztráty budeme moci nahradit. Ostatně, sami zaměstnavatelé si jsou tohohle nebezpečí vědomi a otevřeně o něm hovoří – a touhle šancí bychom se měli vážně zabývat i my, zejména nepovede-li se zastavit vládní ofenzívu. Klíčové bude, zda se jí chopí pracující v autoprůmyslu a dalších významných sektorech a zda se dělníkům podaří prorazit dosavadní limity odborových kolektivních vyjednávání a vzít boj za vyšší mzdy do vlastních rukou.

Takový boj by se samozřejmě odehrával na pokročilejším politickém terénu. Vychází totiž z uvědomění si, že nečelíme jen našemu konkrétnímu zaměstnavateli, ale kapitálu jako celku, ať jeho části spravuje stát, „můj“ šéf či „tvoje“ zaměstnavatelka. Když stávkujeme proti vládě, musíme konfrontovat „našeho“ zaměstnavatele, tak, jak to udělali dopraváci. A když reagujeme na to, jak nám kapitál zdraží reprodukci naší schopnosti pracovat skrze reformy, je zcela na místě chtít peníze po firmě, jíž musíme svou pracovní sílu prodávat.

Kolektivně proti kapitálu (KPK), Mouvement Communiste (MC), 22. června 2011

Background

Motorem stávky byly odbory v dopravě. Ne snad že by řidiči byli v Česku bojovnější částí třídy – o významnějších stávkách a dělnických bojích totiž navíc v Česku už několik desetiletí nemůže být řeč. Pracující v dopravě ale požívají řady benefitů, o které je vládní reformy hrozí připravit. Například pracující v Dopravním podniku Praha by kvůli reformám přišli o roční jízdenku v hodnotě 4 750 Kč, příspěvek na stravenky v hodnotě 10 080 Kč, flexi pass za 1 200 Kč, příspěvek na penzijní připojištění za 6 tisíc Kč a další benefity, jak uvedly odbory strojvedoucích v pražském metru. Účast horníků při protestech (ale ne na stávce!) zase vyvolal záměr na zrušení dřívějšího odchodu do důchodu pro pracovníky z těžkých profesí. Ve čtvrtek 9. června se objevily informace o tom, že na nadcházející pondělí se připravuje stávka. Podle všech dostupných informací na vyhlášení tlačily právě odbory z Dopravního podniku Praha. Odborové špičky se ten den ke stávce vyjadřovaly jen opatrně, oficiálně nic nepotvrzovaly, naplno zastavení práce na pondělí 13. června oznámily až o den později, v pátek 10. června.

Vláda však nezaváhala. Hned následující den v sobotu pozvali politici odborové funkcionáře pod záminkou vyjednávání do vládního sídla, kde jim ale policie předala oznámení o soudním zákazu stávky. Odbory prý stávku neohlásily dostatečně dopředu, proto je nezákonná a vláda tak bude na odborech vymáhat náhradu způsobených škod. Odbory se zalekly. Přes tvrdá slova o „cáru papíru“ odvolaly pondělní stávku a přesunuly ji na čtvrtek 16. června. Přestože odbory v pražském dopravním podniku tvrdily, že stávku ohlásily už předcházející středu, a stávkovat tedy normálně budou, nakonec ustoupily také.

Když v roce 1997 stávkovali pět dní železničáři, soud vydal rovněž něco na způsob předběžného opatření, kterým jim pokračování ve stávce zakázal. Pracující spolu s odbory tehdy soudní papír hodili do koše a pokračovali v boji do vítězného konce. Je pravdou, že tehdejší soudní rozhodnutí přišlo až v době, kdy byla stávka v plném proudu. Přesto tento příběh vypovídá hodně i o aktuální situaci. Tím, co tehdy zaručilo vítězství, byl kromě jednoty železničářů také jejich nekompromisní postoj.

Jedna verze současného příběhu je, že řadu lidí zákaz současné stávky ještě víc naštval, takže se k náhradnímu termínu přidávali i ti, kteří původně stávkovat nechtěli. Pokud tomu tak skutečně bylo, potom odbory (ale především pracující!) promarnily jedinečnou příležitost. Během dvou dnů před stávkou se totiž polohlasně ustupovalo z jedné formy boje za druhou. Nejdřív odbory odvolaly blokády silnic, ve středu se na jednání s primátory Prahy a Brna dohodly na tom, že v provozu zůstanou páteřní linky a že stávkující nebudou blokovat ty, co pracovat chtějí. Radnice a vláda dostala odkladem stávky jedinečnou možnost se na ni lépe připravit.

Na dopravu ve městě je přitom možné nahlížet ze dvou úhlů pohledu. V médiích a ze strany politiků zazníval samozřejmě jen ten občanský: lidé se nedostanou do práce, do škol, na dovolenou. Tato strana vidí jen individuální, atomizované „cestující“ sledující své individuální přepravní zájmy – politici a média se snažili právě tuto strunu rozezvučet co nejvíc, protože atomizovaní cestující skýtají největší šanci, že budou na stávku naštvaní.

Druhý úhel pohledu je ale mnohem významnější, protože ukazuje, proč je zastavení dopravy ve městě pro politiky a šéfy tak citlivou záležitostí. Veřejná doprava totiž nepřeváží jen atomizované občany, „cestující“, ale hlavně zaměstnance, pracovníky, dělníky. Když se nedostanou včas na pracovní místo, nastává kapitálu problém, protože nikdo jiný než zaměstnanci ho v chodu udržovat nedokáže. Jako taková je doprava velice významnou součástí společenské výroby, protože zajišťuje přítomnost proletářů na pracovišti. To samé ostatně ve městě zabezpečují i klíčové komunikace typu magistrály. Lidé samozřejmě využívají dopravu také za jinými účely, jejich podíl je ale na celkovém počtu cestujících zvláště ve všední dny jen zanedbatelný.

Průběh stávky

Odbory chtěly stávku původně spolu s horníky z Ostravska doprovodit blokádami klíčových dopravních tepen, od kterých ale pod tlakem a pohrůžkami policejní represí ustoupili do blíže nespecifikovaných „blokád papalášů“, ze kterých se nakonec vyklubala obyčejná demonstrace. Jediným výsledkem bylo, že Klaus zrušil na Hradě oslavu svých 70. narozenin. Před vypuknutím stávky měla akce nejmasovější podporu v Praze a Brně. Například v Ostravě, kde řidiči dopravního podniku v první půlce června stávkovali několik dní za vyšší mzdy, původně přerušit práci nechtěli. Do stávky se nehrnuli ani řidiči MHD v Ústí nad Labem, ale po zákazu stávky v původním termínu v pondělí 13. června ústečtí řidiči oznámili, že se ke stávce připojují. Podobné informace se objevovaly i z dalších míst včetně Ostravy. Nakonec se ale ukázalo, že v řadě měst se pracující zapojili do stávky jen symbolicky, dokonce v Praze a Brně zůstala v provozu spousta klíčových tramvajových a autobusových linek. V Brně se odbory s vedením města dohodly, že zajistí převoz lidí v ranních špičkách do práce a z práce.

Nejbojovnější byli během stávky na první pohled pracující na železnici a v pražském metru. Železnice stála v celé zemi, stávkovali nejen strojvedoucí, ale také dispečeři nebo lidé v pokladnách. V metru poprvé za jeho historii nevyjel za celý den jediný vlak. Jiná situace byla ale v povrchové dopravě ve městech. V Praze jezdila asi třetina tramvají a čtvrtina autobusů.

Provoz metra a na železnici je technologicky a bezpečnostně náročnější než řízení tramvají a autobusů. Proto je možné do povrchové dopravy mnohem snadněji nasadit stávkokaze. Podle jednoho ze stávkujících řidičů část tramvají vyjela především proto, že byli nasazeni manažeři a administrativní pracovníci, kteří mají řidičský průkaz na tramvaj, ale běžně nejezdí. Někteří řidiči tramvají v Praze během stávky říkali, že jsou ochotní stávkovat i neomezeně. Zůstalo ale jen u proklamací. Podobně jako o pár týdnů dřív při stávce řidičů v Ostravě bylo největší slabinou boje, že se stávkujícím nepodařilo zcela zablokovat dopravu a stávkovými hlídkami znemožnit práci těm, kteří stávkovat nechtěli. Na chvíli se pokusili zastavit stávkokazecké tramvaje v Praze-Vokovicích a Strašnicích, blokády ale měly jepičí život. (Odbory navíc vehementně popřely, že by se něco takového uskutečnilo s udavačským návrhem, že případné „viníky“ si přece může Dopravní podnik Praha lehce dohledat z kamer…) V dalších městech jako například v Brně nebo Olomouci byla doprava sice oslabená, ale přesto fungovala.

V Olomouci do stávky zapojilo zhruba 70 procent z 415 zaměstnanců. Z regionálních měst měla stávka největší podporu v Havířově, do stávky se tam zapojilo 153 ze 190 řidičů ČSAD Havířov. Vedení firmy alespoň zajistilo spoje pro zaměstnance automobilky Hyundai, ArcelorMittal Ostrava nebo dolů. Na Bruntálsku a Krnovsku se do stávky zapojila většina řidičů společnosti Veolia Transport Morava, stávkovalo jich 120. V Brně byla podpora stávky velká, odbory ale ve špičkách zabezpečovaly provoz páteřních linek. Zdá se, že ve většině měst nebylo problémem to, že by pracující z jiných sektorů byli proti stávce. Hodně z nich si jednoduše vzalo na čtvrtek volno s tím, že je lepší mít jeden den placené dovolené než jeden den sice omluvené, ale přesto neplacené absence kvůli stávce.

Poznámky

(1) Oficiálním metodickým pokynem tehdy dokonce ČMKOS vyzvala odboráře, aby na stávku na pracovištích neagitovali. Viz Třídní kniha KPK číslo 3

(2) Když odbory tleskaly tomu, že Dopravnímu podniku Praha stávka v metru nakonec, aspoň podle jeho tvrzení, vynesla tři miliony korun (za ušetřenou elektrickou energii a platy stávkujících), ukázaly jen to, že nerozumějí smyslu stávky: stávka má přece ublížit, způsobit škodu, aby se protivník dotlačil k přijetí požadavků stávkujících.

(3) Paradoxně se tato občanská strana byla schopná projevit i kolektivní aktivitou – především mladí lidé protestující proti stávce v noci před stávkou obsadili na pár hodin stanici metra Dejvická…

TK č. 4: Ďekujeme, odcházíme (PDF)

Stáhnout