Výrobu Hyundai v Indii narušila stávka a zpomalení výroby. Za externí dělníky se postavili kmenoví zaměstnanci

Dělníci z outsourcovaného logistického oddělení sloužícího firmě Hyundai v Indii se stávkou domáhají vyšších platů, kmenoví zaměstnanci firmy je v pondělí 8. října podpořili zpomalením výroby. Přinášíme několik poznámek k současnému dění v indické společnosti Hyundai Motor India.

I)

Snad nejzásadnějším rysem událostí je fakt, můžeme-li věřit skrovným informacím z médií, že pracující ignorují hranice, které mezi nimi nalinkovala firma. Ač právně nemají kmenoví zaměstnanci Hyundai Motor India s agenturními dělníky z outsourcovaného logistického provozu nic společného, v boji za své zájmy se řídí skutečností, že z hlediska výrobního procesu patří k sobě – jsou součástí téhož výrobního řetězce.

Minulý týden se na společném mítinku sešlo asi tři sta dělníků všech kategorií – zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou i agenturní zaměstnanci, kmenoví dělníci i pracující z oddělení, které firma outsourcovala. Kromě požadavků na vyšší mzdy řešili i požadavek, aby firma zpětně přijala třicet zaměstnanců, které propustila.

Dělníci z logistiky předložili firmě TVS Logistics, která je najala, seznam jednačtyřiceti požadavků, včetně zvýšení mezd, opětovného přijetí do práce jednoho dělníka a zrušení suspendací dalších tří, a vstoupili do stávky. Podle firmy Hyundai Motor India stávkovala v pondělí 8. října většina dělníků TVS Logistics, podle samotné firmy TVS Logistics jen tři stovky.

Dělníci z Hyundai Motor India je pak ze solidarity podpořili zpomalením práce v karosárně, které už mělo dopad na výrobu v továrně v Sriperumbuduru. To je druhá největší automobilová továrna v Indii s roční výrobní kapacitou 6 300 000 vozů. Vyjíždějí z ní například modely Eon, i10, i20 a Santro.

Dělníci z Hyundai Motor India pohrozili, že pokud nebude spor pracujících z logistiky urovnán, zahájí konflikt i oni sami.

Těžko soudit, zda se solidarita mezi různými dělnickými kategoriemi udrží při životě, s ohledem na strukturu pracovní síly je ale v Indii vztah mezi dělníky kmenovými a agenturními alfou a omegou veškeré aktivity.

II)

Stávka přichází pro dělníky v ten správný moment. Jak si totiž všímá server indiancarsbikes.in, dochází k ní v okamžiku, kdy je poptávka po automobilech v Indii, těsně před vypuknutím období slavností, před svým vrcholem

„Jakýkoli dopad na výrobu tedy pro firmu může znamenat větší ztráty, což platí zejména pro modely jako Verna Fluidic a i10 Fluidic, které se těší velké poptávce a mají tedy velké čekací lhůty,“ píše server.

Firmu by to velmi bolelo, protože k slavnostní sezóně vzhlížela jako k šanci, vylepšit si finanční situaci poté, co jí v září rekordně klesly prodeje. „Očekáváme, že se snížená poptávka díky zájmu o vozy při slavnostní sezóně vylepší,“ uvedl manažer Hyundai Motor India pro domácí prodej.

Není zřejmé, zda bylo načasování úmyslnou volbou dělníků, nebo jen výsledkem souhry okolností, je ale na místě připomenout si, že i volba správného momentu pro start konfliktu ovlivňuje, zda pro pracující nakonec dopadne úspěšně.

Pracujícím nestačí odvaha a solidarita, potřebují i chytrou hlavu a přehled – a to nejen o tom, co se děje na „jejich“ konkrétní výrobní lince či v „jejich“ oddělení. Rozumí-li celému výrobnímu řetězci, včetně dodavatelských článků, ale i situaci na trhu, je to jejich velkou výhodou. Mohou totiž objevit slabá místa firmy.[1] Ohrožení výroby (a prodeje) firmy v momentu, kdy jí trh slibuje obzvláště obrovský zisk, takovým slabým místem je, protože stávka v tom případě může naopak slibovat potenciální obzvláště obrovské ztráty.

III)

Konflikt byl motivován nedávným výrazným zvýšením platů v automobilce Maruti Suzuki. Dělníci z jiných firem z autoprůmyslu totiž dobře pochopili, že jejich zájmy jsou totožné bez ohledu na to, pro jakou firmu pracují. V Maruti Suzuki dostali lidé přidáno, teď chceme přidat i my, požadují po „svých“ zaměstnavatelích.

Je to znamení, že se boje v autosektoru v Indii sjednocují? Vyvolá zvýšení platů v Maruti Suzuki lavinu rázně prosazovaných požadavků a uvidíme další stávky?

Ani to není jasné. Zatím je předčasné, zejména kvůli úsečným informacím, byť jen dovozovat, nakolik výrobu poškodí dění v Hyundai.

Server livemint.com však poznamenává, že tlak dělníků na mzdové navyšování bude po „precedentním“ zvýšení platů v Maruti Suzuki větší.

Když mohli šéfové v Maruti, proč by nemohli ti naši?

Sjednocené odbory zaměstnanců Huyndai (United Union of Hyundai Employees; UUHE) usilují o zvýšení mezd stálých zaměstnanců o 45 procent během následujících tří let, tedy o 15 procent ročně.

Požadavky managementu předložili i pracující z firem Hero MotoCorp. a Honda Motorcycle and Scooters India.

Jeden z odborářů z Hero MotoCorp serveru sdělil, že zaměstnanci usilují o podobné navýšení jako dělníci z Maruti. „Když si takovou dobrou dohodu o mzdách může dovolit Maruti, jako autovýrobce číslo jedna, proč by totéž nemohla udělat firma Hero, která je největším prodejcem motorek v Indii?“ ptá se.

Vyšší mzdy budou požadovat i dělníci továrnu Fordu v Chennai. Zkraje roku zaměstnavatele žádali o vyplácení příspěvků či zdravotního pojištění pro rodiče dělníků, které zatím firma neposkytuje, a o celkový nárůst platů o 40 procent, dostali ale jen patnáct procent.

Firmy na vyšší platy mají

Firmy sice čelí klesajícím prodejům, podle nejmenovaného analytika by ale měly na zvyšování mezd slyšet – jedná se prý o částky, které je nebudou bolet.

„Dokonce i při loňských dělnických bojích v továrně v Maruti Suzuki v Manesaru,“ říká s odkazem na cyklus stávek, „jsme firmě říkali, ať mzdy zvýší, protože by to vyřešilo problém a finanční dopady tohoto kroku by byly blízko nule.“ Firma ale neposlechla. „Podívejte se, k čemu došlo. Kvůli stávkám firma utrpěla ztrátu 4 000 000 000 rupií, zatímco zvýšení mezd by ji přišlo jen na 150 000 000 rupií během tří let.“

Pro většinu firem jsou náklady na pracovní sílu zanedbatelné, pohybují se kolem dvou až tří procent jejich prodejů.

Další anonymní expert na autoprůmysl souhlasí. Dokonce i ono precedentní zvýšení platů o 75 procent pro dělníky z Maruti Suzuki, jehož cílem bylo urovnat napětí mezi firmou a dělníky po násilných nepokojích, které továrnu v létě uzavřely, firma nepocítí nijak těžce.

„Zvýšení mezd se zatím týká dvou tisíc zaměstnanců, což uznamená dopad kolem 25 bazických bodů. A i kdyby se týkalo všech osmi tisíc pracujících, byl by dopad 80 až 100 bazických bodů. Ani to by nebylo nijak zásadní, protože by se to pokrylo zvednutím cen aut o pouhé jedno procento.“

IV)

Loňské dění v Maruti Suzuki spojuje se současnými událostmi ještě jeden faktor: úsilí za uznání nezávislých odborů (a jejich opozice k oficiálním odborům).

To je cílem pracujících ve Fordu Chennai i v Hyundai Motor India. Tam se dožadují uznání nezávislé odbory nazvané Odbory zaměstnanců Hyundai Motor India (Hyundai Motor India Employees Union; HMIEU), které podle svých slov zastupují, na rozdíl od „žlutých“ odborů UUHE, většina permanentních zaměstnanců firmy. Management je však odmítá uznat a jedná jen s UUHE. HMIEU od svého založení organizovaly již tři stávky a právě členové těchto odborů podpořili dělníky z TVS Logistics.

Požadavek na uznání odborů kraloval též loňskému stávkovému boji v Maruti Suzuki. O rozporech a limitech, které činnost tamních nezávislých odborů představovala, jsme psali v brožuře Workers autonomy strikes in India, stručně se jim budeme věnovat i v textu, který s Mouvement Communiste připravujeme.


[1] To je jedním z cílů tzv. workers´ inquiry, dělnického výzkumu. O téhle metodě, kterou používal od raných šedesátých let dvacátého století v Itálii politický proud nazývaný operaismo, jsme spolu se skupinou Mouvement Communiste napsali: „Tato metoda slouží k pochopení organizace kapitálu a třídní kompozice. Znalost organizace kapitálu znamená pochopit výrobní proces, nejen v rámci továrny, ale též geograficky, všechny jeho výrobní jednotky a jejich spojení mezi továrnami. Cílem je najít slabá místa a zneužít logiku a prostředky kapitálu ve prospěch pracujících.

Znalost třídní kompozice nám pak umožňuje analyzovat rozdíly ve struktuře pracovní síly, rozdíly mezi různými pracovními pozicemi a kvalifikacemi, a to ne ze statické sociologické perspektivy, ale z hlediska možností a dynamiky boje. Analýza třídní kompozice se snaží objevit skryté síly, které mohou spustit dělnický boj a organizaci.

Dělnické inquiry je jak prostředek k tomu, pochopit, jak funguje pracoviště i celý sektor, tak ale také nástroj, který slouží zájmům samotných dělníků. Může uspět, jedině když se zbaví statické metody buržoazní sociologie – a bude postaveno na společné práci s dělníky, či ho, v ještě lepším případě, budou provádět dělníci samotní.“