Ve věku šedesáti let umřel po vážné nemoci aktivista Jakub Polák.
Politicky jsme byli na hony vzdáleni, nejen proto, že byl produktem snění roku 1968 s jeho limity, osobnostně byl svéráz, často jako by chtěl být ztělesněním antiteze hesla „Anarchie je matka pořádku“. Bez ohledu na to si zasloužil respekt.
Říkal-li, že by se lidi neměli nechat zglajchšaltovat (tohle hrozný slovo četli mnozí z nás poprvé právě od něj), sám podle toho i žil. Dělal si věci po svém, bez ohledu na to, co na to říkala policie, úřady nebo anarchisti, nebyl dogmatik a nebál se myslet jinak. S někým takovým mělo cenu debatovat, protože za takových pozic je i radikální nesouhlas mnohem podnětnější než povrchní přitakávání.
Kruci.