Najdete nás nahoře v salónku v kavárně, startujeme ve dvě hodiny a s přestávkami vám nabídneme tři témata: podíváme se na krizi (a mýty o ní), zastavíme se v Řecku a načrtneme bilanci téměř dvou let trvajících odborových a občanských protestů proti reformám v Česku (a jejich limitů i perspektiv). To vše v Crossu v sobotu 28. dubna. Těšíme se na diskuse!
Podrobnější jízdní řád Kolektivně proti kapitálu a Mouvement Communiste odpoledne v Crossu vypadá takhle:
14.00
I. Krize: její povaha, její role, její geneze a mýty o ní (KPK)
Podíváme se na vývoj od sub-prime krize až po současnou fiskální krizi. – Probereme obecně roli krize v kapitalismu a rozbijeme pár mýtů: Je krize znamením toho, že se kapitalismus otřásá v základech? Nebo aspoň toho, že v něm už nic už není jako dřív a „všemocné zlo financí“ se jako nepřítel „reálné ekonomiky“ vymklo z kloubů? Mohou za krizi nenasytní finančníci a chamtiví bankéři? – K tomu všemu si vezmeme na pomoc Marxe. Prezentace ke stažení zde!
15.30
II. Příklad Řecka (KPK)
Připomeneme si, jak se Řecko do všeho namočilo a čemu teď čelí.
… a debata (KPK a Mouvement Communiste)
17.30
III. Reformy, protesty, politika, centralita pracovišť (KPK)
Máme za sebou další velký protest, za skoro dva roky své vlády si však vláda prosadila, co chtěla. – Jaké jsou limity protestů posazených na odborové a občanské základně, které nedočkavě vyhlížejí předčasné volby? – Jakou politiku můžeme proti té parlamentní i mimoparlamentní postavit? – A jak se to vše týká pracovišť?
… a debata
… a následně ještě neformální popovídání o tom i onom u piva/kávy/… Pokračovat ve čtení „Naše témata pro První máj 2012 v Crossu (sobota 28. dubna)“
Když v letech 2008 a 2009 firmy propouštěly a zhoršovaly pracovní podmínky, nedokázali se tomu na pracovištích bránit ani lidé na Šluknovsku. I tahle zkušenost bezmoci a porážky mohla za to, že když vyšli na podzim 2011 do ulic, nehájili tam své zájmy. Protesty proti sociálně vyloučeným neměly nic společného s nezávislou dělnickou politikou – byly kopií politiky kapitálu a státu. Když na nich lidé prosazovali, že na chudé musí být přísnost, zapomínali, že tohle už prosazují vládní reformy a že na to doplatí (jako chudí ve zchudlém regionu) především oni sami. Zapomněli, že své životní potřeby mohou pracující bránit ne voláním po nulové toleranci, poslušnosti a disciplíně, ale prosazováním maximální neposlušnosti a nedisciplinovanosti vůči poručníkování firem a vlády. 
Hnutí, které se přehnalo v letech 1968 až 1979 Itálií, bylo nejsilnějším vyjádřením dělnické autonomie po druhé světové válce. Bylo zakořeněno na pracovištích, ale zasáhlo celou společnost, spojovalo praktickou kritiku konkrétních aspektů vykořisťování na pracovišti (a boj za vyšší mzdy či nižší pracovní tempo) s obecnou kritikou diktatury kapitálu (námezdní práce jako takové), dospělo, v různé míře, ke kritice státu, náboženství i patriarchální rodiny, odmítlo „dělnické“ politické strany i odbory, dotklo se otázky násilí. Dělnická třída tehdy odmítla být motorem kapitalistického rozvoje a nastoupila cestu k tomu, stát se motorem jeho zničení. V závěrečné fázi tamního hnutí, v druhé polovině sedmdesátých let, byl jeho centrem milánský region a jeho nejpokročilejším pilířem Dělnický výbor v továrně Magneti Marelli. Jeho historii dokumentuje kniha italského historika Emilia Mentastiho La Guardia Rossa Racconta (Rudá hlídka hovoří), kterou do francouzštiny přeložila skupina Mouvement Communiste a vydalo nakladatelství Les Nuits Rouges. Přinášíme předmluvy překladatele a autora, které aspoň v kostce vypovídají o dění v továrně i hnutí jako celku. 
Ever since the first days of this government’s term in office it has been clear that it will attack working-class living standards (the coalition parties promised this even before the election). The employees of the public sector were just the first ones in line. According to the government plans workers as a whole are soon to become the victims of cuts and reforms. The results of the beginning of the government offensive were therefore of great importance to all workers. What were they? The defeat of public sector employees has shown once again the impotence of union-led protests. Let’s review this defeat to draw some conclusions. 
Řecko zažilo koncem června dvoudenní generální stávku a hnutí shromáždění na náměstích. Přinášíme postřeh z pera tamní skupiny Ta Paidia Tis Galarias.