Rubrika: starší archiv

Poslední sbohem našemu příteli

Ve čtvrtek 25. března zemřel v Paříži po dlouhé a těžké nemoci Daniel (Bill), člen skupiny Mouvement Communiste, který pro nás díky svým zkušenostem a elánu znamenal hodně. Bylo mu 68 let. Tahle slova zazněla na jeho pohřbu.

Zásadový a autoritativní, ale laskavý a přátelský, tak znal Billa každý. Nebyl militantem, který by si navlékal a svlékal politický kabát podle toho, co se hodí.

První okamžik svého života militanta – roztržku s Komunistickou stranou Francie (PCF) a stalinismem – si prožil na vlastní kůži a se všemi dopady, které to mělo na jeho každodenní život: politická roztržka šla ruku v ruce s roztržkou s jeho rodinou, jeho milieu, nejbližším prostředím, s čtvrtí, v níž žil, a to v době, kdy měla PCF na pařížských „rudých předměstích“ stále hegemonii. Pokračovat ve čtení „Poslední sbohem našemu příteli“

Jen jediné je nutné vyrovnat: naše účty s kapitálem a jeho státem

Následující text přináší svědectví o protestech, které probíhají v Řecku proti protidělnickým úsporným opatřením státu a kapitálu v souvislosti s krizí dluhu. Silnou stránkou textu je realistický pohled – jeho pisatelé ze skupiny TPTG mají daleko k levicovému hyperoptimismu, který vidí za každou odborovou stávkou a demonstrací „rozhodné dělnické hnutí“.

Na druhou stranu se z něj dovíme jen málo o dění na pracovištích a pozastavit se je na místě i u úvodního náčrtku pojetí současné krize (její vysvětlení nadměrnou akumulací je přespříliš vágní a prohlášení o permanentní krizi trvající 35 let zase katastrofické).

Přesto je text napsaný ve víru událostí přínosným pohledem na situaci v Řecku. Nejen kvůli otázkám, které vyvolává (Jak velký je vliv PASOK? Proč se do únorových akcí zapojilo tak nízké procento zaměstnanců veřejného sektoru? Konala se před demonstracemi shromáždění na pracovištích? Otevírá rozpor mezi tím, že odbory na jedné straně organizují protesty proti vládním opatřením a na straně druhé dělají, co jen mohou, proti odporu, reálný prostor pro jinou dynamiku? Do jaké míry je schopna stalinistická strana být reprezentantem dělníků na pracovištích? V jakých sektorech? Jaký je background a v jakých sektorech působí menší nově vzniklé odbory členské základy, o nichž se v textu píše?); třebaže je kondice české ekonomiky a hospodaření státu nesrovnatelná s řeckou, mohou být úsporná opatření i naší realitou (a to nejen v případě úspěchu ODS či hard core obránců těch nejčistších zájmů kapitálu TOP 09, řecká vládnoucí sociální demokracie ukazuje, že rozdíly v politické orientaci jsou, jde-li o potřeby ekonomiky, věcí daleko marginálnější, než se strany snaží v konkurenčním prostředí politického trhu svým zákazníkům namluvit). (KPK) Pokračovat ve čtení „Jen jediné je nutné vyrovnat: naše účty s kapitálem a jeho státem“

Boj v Nošovicích začali pracující. Proto patří jim!

Na rovinu: V Nošovicích nepracujeme. Jsme ale dělnická skupina, která podporuje pracující, kteří se sebou nenechají zametat, sledujeme situaci v autoprůmyslu v Česku, známe zkušenosti dělníků, kteří bojovali v automobilkách ve Francii či Itálii, máme kontakty třeba na dělníky v autoprůmyslu v Koreji. K dění v Nošovicích chceme říct jen pár věcí.

Prečítať si ich môžete v letáku, ktorý sme 11. 12. rozdávali pred bránami nošovického závodu. Stiahnite si ho v PDF verzii.

Jak a proč bojovat proti propouštění?

Text francúzsko-belgickej skupiny Mouvement Communiste z roku 2005 je venovaný problému, ktorý súvisí s charakterom kapitalistickej výroby samej: masovému prepúšťaniu a zatváraniu podnikov či prevádzok v dôsledku krízy a/alebo reštrukturalizácie. Bez nárokov na formuláciu abstraktných a večne platných princípov hľadá pozíciu, ktorú by zoči-voči prepúšťaniu mali zaujať komunisti a bojovní pracujúci. Na príklade niekoľkých bojov vo Francúzsku v rozmedzí rokov 1972–2001 ukazuje, že nech už v tejto situácii vyvinie robotnícka trieda akúkoľvek aktivitu, nemôže sa spoliehať na odbory, politické strany, ba ani dobromyseľných ľavičiarov, ale len na vlastné sebavedomie a kolektívnu silu – na seba samu ako autonómneho aktéra.

Myslíme si, že v kontexte prepúšťania, ktoré po niekoľkých rokoch nerušeného hospodárskeho boomu priniesla ekonomická kríza do Čiech i na Slovensko, by táto brožúra mohla pomôcť nielen pri vyjasňovaní teoretických stanovísk, ale i pri hľadaní praktických možností intervencie v bojoch. V elektronickej podobe si ju môžete stiahnuť tu.

Jak a proč bojovat proti propouštění? (PDF)

Stáhnout

Listopad 1989. Proletariát spoutaný sametovou trikolórou

V listopadu 1989 představoval odchod stalinistického monopolu ze scény relativně otevřenou situaci… které však dělnická třída nevyužila k tomu, aby se prosadila jako nezávislá politická síla. Aktuální brožurka KPK připomíná, že „socialistický režim“ byl totiž v demobilizaci proletariátu velmi úspěšný, a dodává, že tomu, aby třída našla svou politickou, subverzivní tvář během listopadu, poté zamezil předvoj „sametové revoluce“ Občanské fórum. Pod jeho vedením se dělnická třída stala vězněm konceptu občanství (a i díky tomu, že proti němu byla tak bezbranná, se stala tak pasivní obětí utahování si opasků v devadesátých letech). Opravdovým symbolem listopadu 1989 nebyl samet, ale svěrací kazajka spletená z občanské trikolóry. Pokračovat ve čtení „Listopad 1989. Proletariát spoutaný sametovou trikolórou“

La lutte contre la crise: Nous ne pouvons seulement compter que sur nous-mêmes!

Pour tirer un bilan du rapport de force entre prolétariat et capital, et pour pointer le fait que la classe ouvrière n’a pas utilisé ces dernières années de boom économique pour améliorer ce rapport de force, pour indiquer que, d’un certain point devue, la crise est venue au meilleur moment pour les patrons et montrer comment ils l’ont utilisée dans leur offensive, pour démontrer que l’on peut se défendre contre la crise en protégeant juste nos intérêts égoïstes de classe comme les patrons le font, tout cela était le but de notre tract (PDF) que nous avons distribué à la manifestation syndicale, à Prague, le 16 mai 2009.

Editorial TK: Krize, útok šéfů… a co dělnická třída?

Před dvěma týdny vyšlo další číslo Třídní knihy, občasníku, který se snaží propojovat politickou kritiku s našimi zkušenostmi z pracovišť, dívat se na realitu pracovišť skrze „politické brýle“ a spojovat pracující, kteří nechtějí být jen hadrem na holi kapitálu. Pokračovat ve čtení „Editorial TK: Krize, útok šéfů… a co dělnická třída?“