Hnutí, které se během dvanácti let přelilo Itálií, zatřáslo ekonomikou, státem i celou společností. Zasáhlo velké továrny i malé firmy, průmysl i zdravotnický sektor, začalo na pracovištích, ale nezastavilo se tam a dosáhlo i mimo ně, na sousedství, vypořádávalo se s otázkou násilí. Ale především – po zaměstnavatelích a státu hnutí nic nežádalo, ale organizovalo se k tomu, aby si samo bralo, a dokázalo zpochybňovat celý systém námezdní práce, despotismus kapitálu, státní justici či patriarchální rodinu. A ve svém rámci dokázalo praktikovat svobodu a experimentovat s jinými společenskými vztahy.
Prezentace o politickém cyklu třídních bojů v Itálii v letech 1968 až 1980 se koná v centru Ateneo v Mostě ve čtvrtek 24. ledna. Startujeme v 19.00 hodin, po večeři (od 18.30). Pokračovat ve čtení „Cyklus bojů v Itálii 1968-1980: prezentace v Mostě“
Boje pracujúcich sa vedú nielen na pracoviskách, a nielen za vyššie mzdy či lepšie pracovné podmienky. Príkladom je aj Výbor slobodných a mysliacich obyvateľov a pracujúcich z talianského Taranta, ktorý sa vzbúril proti znečisťovaniu životného prostredia vo svojom meste. Do sporu sa dostal nielen s priemyselníkmi a štátnym aparátom, ale aj s odbormi a ľavicovými stranami. 
Baldiho tézy o masovom robotníkovi zhŕňajú operaistický pohľad na premeny triedneho v boja v prvej polovici dvadsiateho storočia. Text ukazuje, ako medzinárodný cyklus bojov spolu s hospodárskou krízou viedli k nástupu nového modelu spravovania vzťahov medzi prácou a kapitálom, ktorý bol charakteristický snahou integrovať požiadavky robotníckej triedy a inštitucionalizovať triedny konflikt. Obsahuje tiež pozoruhodné poznámky na margo radového komunizmu a s ním spojených predstáv o robotníckej samospráve, ale tiež množstvo odkazov na historické boje, ktoré sú u nás dnes takmer neznáme. 
V pokračovaní rozhovoru (
V roku 2008 sme v spolupráci s nemeckým časopisom Wildcat pripravili česko-slovenský preklad filmu Porto Marghera: Posledné ohne, ktorý sleduje históriu robotníckych bojov v talianskom petrochemickom priemysle. Súčasťou DVD je aj 
Hnutí, které se přehnalo v letech 1968 až 1979 Itálií, bylo nejsilnějším vyjádřením dělnické autonomie po druhé světové válce. Bylo zakořeněno na pracovištích, ale zasáhlo celou společnost, spojovalo praktickou kritiku konkrétních aspektů vykořisťování na pracovišti (a boj za vyšší mzdy či nižší pracovní tempo) s obecnou kritikou diktatury kapitálu (námezdní práce jako takové), dospělo, v různé míře, ke kritice státu, náboženství i patriarchální rodiny, odmítlo „dělnické“ politické strany i odbory, dotklo se otázky násilí. Dělnická třída tehdy odmítla být motorem kapitalistického rozvoje a nastoupila cestu k tomu, stát se motorem jeho zničení. V závěrečné fázi tamního hnutí, v druhé polovině sedmdesátých let, byl jeho centrem milánský region a jeho nejpokročilejším pilířem Dělnický výbor v továrně Magneti Marelli. Jeho historii dokumentuje kniha italského historika Emilia Mentastiho La Guardia Rossa Racconta (Rudá hlídka hovoří), kterou do francouzštiny přeložila skupina Mouvement Communiste a vydalo nakladatelství Les Nuits Rouges. Přinášíme předmluvy překladatele a autora, které aspoň v kostce vypovídají o dění v továrně i hnutí jako celku.